Finsko si za 2. světové války muselo svou svobodu vybojovat ve dvou válečných konfliktech se Sovětským svazem. Do obrany vlasti, a to jak v zázemí, tak na frontě, se zapojilo i velké množství žen, většinou sdružených v organizaci Lotta Svärd.

Po několika staletích švédského područí se Finsko roku 1809 stalo součástí carského Ruska, v jehož rámci získalo autonomii. V roce 1917 v návaznosti na nepokoje v Rusku došlo i ve Finsku k politickým otřesům, které vyústily ve vyhlášení nezávislosti a následně v občanskou válku. V ní proti sobě stály levicově orientované Rudé gardy, usilující o opětovné připojení země k Sovětskému svazu, a konzervativní Bílé gardy, které se snažily udržet nezávislost země. Bílé gardy byly finskou vládou prohlášeny za vládní jednotky a jejich vrchním velitelem se stal Carl Gustaf Mannerheim. Válka nakonec v květnu 1918 skončila vítězstvím Bílých.

( Znak organizace Lotta Svärd )

Oba tábory byly podporovány finskými ženami, Rudé gardy měly dokonce několik čistě ženských bojových jednotek. Také Bílé gardy se mohly spolehnout na podporu dobrovolnic, které ale nikdy nebojovaly se zbraní v ruce. Zajišťovaly pro gardisty jídlo a oblečení, pečovaly o jejich koně, organizovaly získávání finančních prostředků, působily jako ošetřovatelky či telefonní operátorky atd. Tyto aktivity nebyly nejprve centrálně řízeny, jednotlivé podpůrné ženské spolky se lišily jak náplní své práce, tak pojmenováním. Jméno Lotta Svärd v souvislosti s činností těchto žen použil poprvé generál Mannerheim ve své řeči z 16. května 1918, kde ocenil jejich neúnavnou práci a přirovnal je právě k Lottě Svärd, hrdince básně finského národního básníka Runeberga. Ten se ve své sbírce z roku 1848 inspiroval třetí rusko – švédskou válkou ( 1808 – 1809 ) a vytvořil baladu o ženě jménem Lotta Svärd, která doprovází svého muže do války. Když manžel padne, Lotta zůstává na bojišti, zajišťuje vojákům vodu a snaží se povzbudit jejich morálku.

Jméno Lotta Svärd bylo poprvé prokazatelně použito v ženské organizaci založené v Riihimäki 11. listopadu 1918. Postupně narůstaly snahy o sloučení jednotlivých organizací a vytvoření jediné s celostátní působností. Do finského oficiálního registru byla nakonec organizace Lotta Svärd zapsána 9. září 1920. Úkolem Lott, jak se členkám této organizace přezdívalo, bylo podporovat Bílé gardy a pomáhat při obnově země poničené občanskou válkou. Ačkoli tyto ženy působily v řadách podpůrných jednotek občanských ( Bílých ) gard, vždy vykonávaly své úkoly neozbrojené a nikdy neabsolvovaly bojový výcvik. Toto striktní pravidlo dodržovaly i během 2. světové války a k jeho porušení došlo až v roce 1944, kdy bylo 145 Lott vyškoleno k obsluze velkých protiletadlových světlometů, se kterými pomáhaly střežit Helsinky před sovětskými leteckými útoky a k jejichž případné obraně byly vybaveny i střelnými zbraněmi.

( Lotty sloužily i v rámci protivzdušné obrany Finska )

Společenská prestiž Lott rychle vzrůstala a stejně tak rostl i zájem finských žen o členství v této organizaci. Už po prvním roce své existence se organizace mohla chlubit 428 pobočkami a téměř 34 000 členkami. V roce 1930 bylo členek více než 63 000, do vypuknutí Zimní války na podzim 1939 jejich počet vzrostl již na 130 000 a v roce 1943 dosáhlo toto číslo 173 000. Těsně před svým zánikem na podzim 1944 sdružovala organizace celkem 232 000 žen, včetně dívčích Lott a podporujících členek, které platily členské poplatky, ale aktivně se na práci organizace nepodílely, což z Lott činilo největší ženskou dobrovolnickou organizaci nejen ve Finsku, ale i na celém světě. Protože o členství měly zájem i mladší dívky, které organizace nemohla přijmout ( věková hranice byla od 17 let ), vznikly v roce 1931 tzv. Malé Lotty, kde se sdružovaly dívky ve věku 8 – 16 let. Během Zimní války pak došlo ke změně názvu na Dívčí Lotty. V roce 1943 měla tato organizace 49 000 členek.

Žena, která se chtěla stát členkou Lotta Svärd, musela nejen splnit věkový limit, musely se ale za ní zaručit i dvě důvěryhodné osoby. Přihlášku posuzoval místní výbor organizace. Každá nově přijatá Lotta skládala přísahu. Poté byla podle svého zájmu, vzdělání a schopností přiřazena k jedné ze čtyř sekcí – ošetřovatelské, zásobovací, výstrojní a finanční. Podle zvolené specializace poté absolvovala různé odborné kurzy.

( Největšího počtu členek dosáhla organizace na podzim 1944, kdy v ní působilo více než 230 000 žen a dívek, které tak zastoupily muže např. v týlových jednotkách, jako byly pekárny a kuchyně )

Největší zájem byl o kurzy ošetřovatelské. Původní dvoutýdenní kurzy, zaměřené na shromažďování obvazového materiálu a léků, nepřinášely odpovídající výsledky. V roce 1928 proto byly nahrazeny třítýdenními kurzy doplněnými půlroční stáží v nemocnici. Tyto kurzy byly naopak velmi efektivní. Celkem se zrealizovalo přibližně 40 těchto kurzů a do roku 1938 je absolvovalo zhruba 65 % Lott zařazených do ošetřovatelské sekce. Dokladem zdatnosti členek této sekce organizace Lotta Svärd bylo zřízení osmi dobře vybavených polních nemocnic s 1 250 lůžky během podzimu 1939.

Kurzy pořádala také výstrojní sekce, v některých případech je vedli profesionální či vojenští krejčí. Ženy zařazené do této sekce šily uniformy nejen pro vojáky, ale i pro příslušnice Lotta Svärd, či opravovaly poškozenou výstroj a uniformy. Ženy působící v zásobovacím oddělení byly v době míru pro veřejnost nejviditelnější. Na starosti měly zajišťování jídla při cvičeních Občanských gard i při jiných společenských akcích. Vedly také kavárny, kde probíhaly sbírkové akce. Z výtěžků těchto sbírek pak Lotty pořizovaly další vybavení. Peníze byly získávány také pomocí různých loterií, společenských večerů i prodejem odznaků a časopisů. Na zhoršování politické situace v Evropě reagovala organizace Lotta Svärd doplněním nabídky svých kurzů. Kurzy leteckého průzkumu byly zahájeny v roce 1932, kurzy zaměřené na obranu proti chemickým zbraním roku 1936 a signalizační kurzy o rok později. Je možné konstatovat, že právě díky systematické přípravě v mírovém období byly Lotty při vypuknutí Zimní války velmi dobře připraveny na plnění svých úkolů.

( Účastnice jednoho z ošetřovatelských kurzů organizace Lotta Svärd )

Základní přínos Lott spočíval v tom, že převzetím mužské práce v zázemí umožnily mužům odejít na frontu. Finské ženy tak začaly vykonávat práci v továrnách, na statcích, stávaly se z nich řeznice atd. Velký význam mělo také jejich působení na frontě, kde plnily všechny úkoly kromě bojové činnosti. Podle odhadů svým úsilím nahradily až 5 divizí mužů, kteří se tak mohli soustředit na boj. V létě 1939 zásobovaly Lotty potravinami dobrovolníky stavějící Mannerheimovi linii na Karelské šíji. Poté pomáhaly evakuovat 500 000 civilistů, kteří museli opustit své domovy, sloužily v centrech protivzdušné obrany, ošetřovaly zraněné a zajišťovaly jídlo pro vojáky i civilisty. Mj. pekly až 100 tun chleba denně. Ošetřovatelky z řad Lott pracovaly v nemocničních vlacích, polních a vojenských nemocnicích po celé frontě.

Lotty také pracovaly v polních poštovních úřadech, měly na starosti vnitřní komunikaci a působily na jednotlivých velitelstvích. Jejich úkolem bylo i praní prádla vojáků, k dispozici proto měly železniční vozy přestavěné na mobilní prádelny, které bylo možné přesunout tak, aby byly co nejblíže k frontě. Možná nejtěžší práci vykonávaly ty ženy, které sloužily v KEK ( evakuační centra pro padlé ), kde omývaly zemřelé a připravovaly je na poslední cestu k jejich rodinám. Během Zimní války takto sloužilo na 100 000 Lott. Jakmile Zimní válka skončila, Finové začali opevňovat novou hranici se Sovětským svazem. I tentokrát zajišťovaly Lotty jídlo pro stavební dělníky. Když v červnu 1941 začala tzv. Pokračovací válka se SSSR, plnily Lotty prakticky stejné úkoly jako za Zimní války. Údaje o ztrátách na životech mezi členkami organizace Lotta Svärd se liší, jisté je, že během 2. světové války padlo více než 160 Lott a dalších více než 600 bylo raněno.

( Během války padlo více než 160 Lott )

Na základě mezi Helsinkami a Moskvou měly být po skončení Pokračovací války rozpuštěny všechny organizace považované Sověty za polofašistické či fašistické. Nejprve byla zrušena Bílá, respektive Občanská garda a 23. listopadu 1944 došlo i na Lottu Svärd. Na ženy účastnící se války a jejich zásluhy mělo být zapomenuto. Především ve 40. a 50. letech v důsledku tzv. finlandizace bylo jejich působení cíleně znevažováno a mnohé bývalé Lotty neměly odvahu o své minulosti mluvit. Navzdory překážkám si ale Lotty našly cestu, jak dál pokračovat ve svém úsilí, i když v pozměněné podobě a pod jiným jménem. Ještě před rozpuštěním Lotta Svärd totiž její vedení založilo nadací Suomen Naisten Huoltosäätiö, kam převedlo většinu majetku původní organizace. Tato nadace se soustředila na pomoc ženám a sirotkům trpícím v důsledku války nouzí. Po skončení války se aktivity nadace dále rozšířily – pečovala o členky Lotty, které se vrátily z války ( např. pro ně stavěla byty ), zajišťovala také rehabilitace a finanční podporu pro válečné invalidy.

V 80. letech se pohled Finů na jejich minulost začal měnit, k zásadní změně ale došlo až v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu. V roce 1991 Finsko poprvé oficiálně ocenilo činnost organizace Lotta Svärd za 2. světové války. Bývalé členky organizace nyní konečně mohly otevřeně promluvit o svých zkušenostech, jejich paměti začaly vycházet knižně. V roce 2006 pak bylo otevřeno i muzeum věnované Lottám. Také nadace Suomen Naisten Huoltosäätiö se v roce 2004 změnou svého názvu na Lotta Svärd Säätiö přihlásila ke svým kořenům. Dnes se bývalé Lotty těší velkému uznání ze strany finské společnosti.