Major Ljudmila Pavličenková - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Major Ljudmila Pavličenková 12. 7. 1916 - 10. 10. 1974

Mezi trojici nejúspěšnějších odstřelovačů v historii se zařadila Ukrajinka Ljudmila Michajlovna Pavličenková, která je zároveň i ženou s největším počtem zneškodněných cílů. Narodila se a dětství prožila v Bílé Cerekvi. Ve 14 letech se s rodiči přestěhovala do Kyjeva, kde se zapsala do komsomolského kroužku střelectví a pilně cvičila střelbu do terče. Fascinovala jí historie a hlavně ukrajinská kozácká tradice. V roce 1937 obhájila na Kyjevské univerzitě svou diplomovou práci o kozáckém vůdce Bogdanu Znoviji Michajloviči Chmelnickém.

V červnu 1941 napadli Němci Sovětský svaz a Pavličenková se hned tlačila ve frontě u náborové kanceláře v Kyjevě mezi prvními dobrovolníky, kteří žádali o přidělení k pěchotě. Pro sovětskou armádu zdecimovanou stalinskými čistkami a těžkými ztrátami, byla dobrá každá ruka. Pětadvacetiletá Ljudmila narukovala k 25. střelecké divizi. Byla zařazena do výcviku odstřelovačů a stala se jednou z 2 000 žen, které sloužily v Rudé armádě na této pozici. První dva německé vojáky zasáhla Ljudmila v bojích u Beljajevky. Při bojích o Oděsu, které trvaly dva a půl měsíce, vyčistila prostor od 187 Němců a začala se rodit legenda o ženském odstřelovači. Po dobytí Oděsy byla stažena k obraně Sevastopolu na Krymském poloostrově. Tady bojovala osm měsíců a podle statistik jižního frontu sovětské armády její konto vzrostlo na 257 německých vojáků. Do konce války měla celkem 309 zlikvidovaných cílů, přičemž 39 z nich byli němečtí odstřelovači. V červnu 1942 ji ale zasáhl nepřátelský minomet a Pavličenková, která byla už v hodnosti poručíka, byla stažena do vnitrozemí. Pro sovětskou propagandu byla příliš cenná.

Po uzdravení ji vyslali do Kanady a Spojených států na propagační turné. Stala se prvním občanem Sovětského svazu, kterého přijal americký prezident F. D. Roosevelt v Bílém domě. Po svém návratu do Sovětského svazu se chtěla vrátit na frontu, ale to jí nebylo dovoleno. Místo bitevního pole Pavličenkové nabídli práci instruktorky ve škole pro odstřelovače, kde zůstala až do konce války. V roce 1943 jí byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu a její portrét se objevil i na poštovní známce. Ljudmila Pavličenková zůstala v armádě až do roku 1953. Zemřela náhle v 58 letech v říjnu 1974.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt