Základní technické údaje: PPŠ – 43

Ráže: 7,62 mm, délka: 820mm, délka hlavně: 272 mm, hmotnost: 3,36 kg ( bez nábojů ), úsťová rychlost: 490 m/s , zásobník: schránkový zásobník na 35 nábojů, kadence: 500 – 600 ran/minutu

Tato materiálně i výrobně nenáročná zbraň vznikla v roce 1942 v obklíčeném Leningradě pod označením Sudajev PPŠ – 42. Tento typ byl však vyroben pouze v malé sérii, než byl v létě 1943 nahrazen vylepšenou zbraní Sudajev PPŠ – 43. Do konce téhož roku bylo vyrobeno 46 000 kusů tohoto samopalu. Zbraň se začala vyrábět i na jiných místech Sovětského svazu a do konce války bylo vyrobeno okolo 2 000 000 kusů. Téměř celý samopal byl vyroben z kovu. PPŠ – 43 byl ve srovnání s jeho předchůdcem ( samopalem PPŠ – 41 ) lehčí a také měl lepší ovladatelnost. Podstatné byly však také výhody jeho výroby, která byla lehčí a výrazně se zkrátila doba potřebná k jeho výrobě. Ve výrobě se ve velké míře uplatňovalo svařování a lisování.

Vývrt hlavně byl chromován z důvodu větší životnosti. Samopal byl vybaven sklopnou ramenní opěrkou, která byla připevněna k zadní části pouzdra závěru. U prvních samopalů byla pistolová rukojeť vyráběna ze dřeva, později vyrobené měly pistolovou rukojeť z plastu. Jeho zakřivený zásobník pojal 35 nábojů. Zbraň střílela pouze dávkou, ale pro její poměrně nevelkou rychlost ( 500 – 600 ran/minutu ) namísto ( 700 – 900 ran/minutu u PPŠ – 41 ) umožňovala zkušenému střelci střílet jednotlivými ranami.

Po 2. světové válce byly přebytečné samopaly dodávány ze zbrojních skladů do spřátelených zemí jak v Evropě, Africe tak i v Asii. Zbraň byla též vyráběna i v licenci, například v Číně a to pod označením typ 54, dále pak v Polsku jako wz. 1943 nebo wz. 1943/52, který se lišil pouze dřevěnou pažbou. Další zemí, kde se vyráběla kopie PPŠ – 43 bylo Finsko, které je označovalo jako Konepistooli m/44 a konečně se zbraň vyráběla taktéž v Německé demokratické republice pod označením DUX – 53 a DUX – 59.