Minomet vz. 38 ráže 120 mm – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Minomet vz. 38 ráže 120 mm

Základní technické údaje: 120 mm minomet vz. 38

Ráže: 120 mm, délka: hlavně 1,862 m, vývrtu 1,536 m, hmotnost: bojová 280,1 kg, odměr: 6°, náměr: 45° až 80°, nejvyšší dostřel: 6 000 m, hmotnost miny: 16 kg

Sovětský minomet vzor 38 patří mezi nejúspěšnější zbraně svého druhu. Do výzbroje armády jej zavedli v roce 1938, široce se používá i v současné době. Nabízí velmi dobrý kompromis mezi hmotností střely, pohyblivostí a dostřelem. Původně byl zaveden jako 120 mm minomet na úrovni pluku, kde měl poskytovat palebnou podporu namísto dělostřelectva. S postupem 2. světové války se jeho používání rozšířilo až na úroveň praporu.

Velmi užitečným prvkem minometu vzor 38 byla rozměrná kruhová opěrná deska, která dovolovala rychlé změny odměru bez obvyklé nutnosti vykopávání a navádění hlavně do nového směru střelby. Při přepravě se minomet táhl na kolovém podvozku připevněném k opěrné desce, stále spojené s hlavní. Ústí hlavně se při přepravě chránilo krytkou. Přední část hlavně se spojovala se stejnou kolesnou, jaká se používala u minometu 107 – PBCHM 38. Součástí kolesny byl zpravidla muniční truhlík s 20 náboji. Minomet přepravovalo spřežení koní nebo lehký terénní automobil. Příprava minometu k boji nebo k přepravě byla poměrně rychlá a snadná. Po střelbě se minomet obvykle snadno přemístil do nového postavení dříve, než protivník zahájil odvetnou palbu.

Na Němce udělala palebná síla minometu 120 – CHM 38 při jejich postupu Sovětským svazem mohutný dojem. Němečtí vojáci se často stávali terčem účinných tříštivo – trhavých min. Německá armáda se nakonec rozhodla přijmout do své výzbroje velkorážní minomety. V praxi to znamenalo systematické využívání kořistních sovětských minometů. Minomety 120 – CHM 38 od svých nových uživatelů dostaly označení 12 – cm Granatwerfer 378 ( r ). Němci nakonec rozjeli výrobu vlastních minometů, nebo spíše přesných kopií podle sovětské předlohy. Německý minomet se označoval jako 12 – cm Granatwerfer 42 ( 12 cm GrW 42 ). Dočkal se rovněž značného rozšíření, když u některých pěchotních jednotek nahradil lehké pěchotní kanony. Na východní frontě tak stejné 120 mm minomety používaly obě bojující strany.

Ke střelbě z minometu obvykle sloužily trhavé miny. Kromě toho se vyráběly dýmové a chemické, které nebyly nikdy použity v boji. Rychlost střelby činila až 10 ran za minutu a baterie o 4 minometech tak mohla během velmi krátké doby dosáhnout značné hustoty palby. Při střelbě měly opěrné desky tendenci zarývat  a při přemístění minometů pak bylo nutné je pracně uvolňovat. Tento jev se podařilo částečně odstranit u vzoru 43, který měl mezi hlavní a dvojnožkou vložen pružinový tlumič, pohlcující část zpětného rázu. Jinak se tento typ, který se od původního v ničem podstatném nelišil, široce používal ještě v nedávné době. V průběhu let se na střelivu provedly některé změny. Moderní miny mají větší dostřel než jejich předchůdci z válečného období. Jinou změnou proti minulosti je dnes mnohem častější montáž minometů na samohybné podvozky.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt