Základní technické údaje: FG 42

Ráže: 7,92 mm, délka: 940 mm, délka hlavně: 502 mm, hmotnost: 4,53 kg, počáteční rychlost střely: 761 m/s, zásobník: na 20 nábojů, kadence: 750 – 800 ran za minutu

Ve zvláštním světě nacistického Německa vzkvétaly vnitřní rozbroje a rivalita. Nejlépe byly tyto spory patrné mezi pozemní armádou a Luftwaffe. V roce 1942 spory Luftwaffe a armády dosáhly značné intenzity. Důvodem přitom byly často zdánlivě nepodstatné záležitosti. Když armáda přijala do výzbroje samonabíjecí pušku, Luftwaffe rozhodla, že musí mít takovou zbraň také. Stejně jako armáda, která u svých samonabíjecích pušek zachovala použití puškového náboje ráže 7,92 mm, i Luftwaffe zadala konstrukci samonabíjecí pušky pro výsadkové jednotky ( Fallschirmjäger ) firmě Rheinmetall s požadavkem zachovaní standardní puškové ráže.

Rheinmetall poté navrhl a vyrobil jednu z nejpozoruhodnějších konstrukcí ručních planých zbraní 2. světové války. Puška nesla označení Fallschirmjägergewehr 42 neboli FG 42 ( výsadkářská puška ). U této zbraně se podařilo zapracovat automatickou funkci do objemu jen o málo většího než v případě běžné opakovací pušky s odsuvným válcovým závěrem. FG 42 měla nezaměnitelný vzhled. První exempláře měly silně skloněnou sklopnou dvojnožku na předpažbí. Celkový výzor podtrhoval mohutný úsťový nástavec a zařízení k nasazení jehlového bodáku. K nabíjení sloužil krabicový zásobník, který se do zbraně zasouval zleva. Mechanismus zbraně pracoval na principu odběru prachových plynů, uzamčení zbraně zajišťoval závorník, otočný kolem podélné osy. Zbraň představovala dobře sladěný celek vytvořený na základě osvědčených prvků starších konstrukcí.

Luftwaffe bez váhání FG 42 přijala do výzbroje a ihned požadovala velké dodávky zbraní pro své výsadkové jednotky. Její požadavky však nemohly být splněny. Klady pušky FG 42 byly vykoupeny značnými nároky na čas a výrobní kapacity. Výroba běžela pomalu a nepravidelně, proto se kvůli jejímu urychlení provedla některá zjednodušení. Zbraň dostala jednodušší dřevěnou pažbu a pažbičku jiného tvaru, závěs dvojnožky se posunul k ústí hlavně. Zřejmě však tato zjednodušení neměla valný smysl, protože do konce války bylo vyrobeno jen něco kolem 7 000 těchto zbraní. Až po skončení války došly přednosti pušky FG 42 patřičného ocenění. Zřejmě nejzajímavějším stavebním celkem zbraně byl závěrový mechanismus, který při střelbě jednotlivými ranami střílel z uzavřeného závěru a při střelbě dávkou ze závěru otevřeného. Příliš dobře se neosvědčil zleva zasouvaný zásobník. Při nošení zachytával za oděv a při střelbě narušoval rovnováhu zbraně. FG 42 byla ve své době velmi pokrokovou zbraní. Uplatnily se v ní konstrukční prvky, které později převzaly novodobé útočné pušky, především celkové uspořádání zbraně a automatiku s odběrem plynů z hlavně. FG 42 však byla výrobně velmi náročná, ještě v roce 1945 ji trápily drobné technické nedostatky, které bylo třeba vyřešit. Přesto FG 42 představuje pozoruhodné konstruktérské dílo.