Dienstdolch 33 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Dienstdolch 33

Základní technické údaje: Dienstdolch 33

Celková délka: 37 cm, délka čepele: 22 cm, hmotnost: okolo 500 g

Jen málokterá chladná zbraň, nejen 2. světové války, se stala tak známou jako služební dýka příslušníků SS. Vznikly dvě její varianty - M33 a vzácnější M36 s řetězovým závěsem.

Dienstdolch 33.jpg

Služební dýka SS - Dienstdolch 33 byla do výstroje SS zavedena 15. prosince 1933. Vizuálně byla prakticky stejná jako dýka jednotek SA, lišila se jen barvou rukojeti a pochvy ( dýka SA měla obojí v hnědé barvě, dýka SS v černé, naopak příslušníci Nacionálně socialistického motoristického sboru měli dýku s černou pochvou a hnědou rukojetí ). Dalším rozdílem bylo heslo na čepeli, kde dýka SS nesla německy psaný nápis "Mou ctí je věrnost", kdežto dýka SA nápis "Vše pro Německo."

Čekatel na přijetí k SS obdržel dýku pouze při speciálním obřadu, který se na počest založení SS konal vždy 9. listopadu na výročí tzv. Pivnicového puče. Každý příslušník SS si dýku kupoval sám. V případě, že byl z řad SS vyloučen, musel dýku vrátit. Naopak ponechat si ji mohli vysloužilí členové, nebo ti, kteří řady SS opustili dobrovolně.

SS - Dienstdolch 33 vychází svým tvarem ze švýcarské lovecké dýky Holbein, velmi rozšířené v 16. století. Dýka je dlouhá 37 cm, samotná čepel 22 cm. Váha se pohybuje okolo 500 g. Rukojeť je zhotovena z černě lakovaného ebenového dřeva. Nachází se na ní kulatý znak s runami SS a říšská orlice. Leštěná alpaková nebo poniklovaná záštita a hlavice drží rukojeť na dýce. Hlavice je ukončena maticí. Pochva dýky je kovová, černě lakovaná, s alpakovými nebo poniklovanými doplňky. K nošení sloužil kožený závěsník se sponou.

Za dobu výroby se dají rozlišit celkem tři typy dýk podle období, ve kterém vznikly. Liší se od sebe drobnými detaily, ale také výše naznačeným rozdílem v materiálu záštity, kování a orlice. Za rané se považují ty, které vznikly v letech 1933 - 1935. Na jejich alpakových záštitách se vyskytují římské číslice I - III, které pravděpodobně označují regionální výstrojní úřady ( Mnichov, Drážďany, Berlín ). Následují dýky vyrobené v letech 1936 - 1938. Logo výrobce zde většinou nahrazuje kód RZM, ale vyskytují se i dýky s obojím označením. Poslední skupinu představují dýky vyrobené po roce 1938, které mají kovové doplňky výhradně z poniklovaného nebo pochromovaného kovu, orlice je většinou z hliníku. Značky výrobce se na nich již neobjevují a jsou úplně nahrazeny kódy RZM.

V srpnu 1936 zavedl Reichsführer - SS Heinrich Himmler dýku novou. Nesla označení M36. Někdy je též označována jako řetězová. Na ni měli nárok pouze členové tzv. staré gardy, tedy ti, kteří byli příslušníky SS před 30. lednem 1933, tedy před uchopením moci nacisty a také všichni důstojníci SS, kteří se důstojníky stali před 9. listopadem 1935. Později měli nárok na nošení dýky M36 i ti, kdo vstoupili do SS během roku 1933 a měli odslouženo minimálně tři roky.

Dýku M36 si její nositel rovněž kupoval sám. Vzhledem k podmínkám udělení nespadala, tak jako dýka M33, pod kontrolu Reichszeugmeisterei ( RZM ). Dýky M36 také neměly na čepeli kód výrobce. Jediným měl být Carl Eichorn ze Solingenu. Od února 1943 platil předpis, podle kterého nosili důstojníci Waffen - SS k dýce M36 také portepe ( třapec ). Již za války se dýky SS staly vyhledávanými trofejemi spojeneckých vojáků. Zvláště dýky M36 jsou dnes pro omezený počet udělených vyhledávaným sběratelským artiklem.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.         admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt