Základní technické údaje: leGrW 36

 Ráže: 50 mm, délka: hlavně 0,465 m, vývrtu 0,35 m, hmotnost: bojová 14 kg, náměr: + 42° až + 90°, odměr: 34°, nejvyšší dostřel: 520 m, hmotnost miny: 0,9 kg

Když Německo počátkem 30. let zahájilo vyzbrojování své armády, začínali němečtí konstruktéři v oblasti minometů prakticky od nuly. Armáda vyslovila požadavek na lehký pěchotní minomet pro použití na úrovni družstva. Konstruktéři firmy Rheinmetall – Borsig AG se rozhodli nekopírovat obvyklé uspořádání hlaveň – opěrná deska – dvojnožka. Místo toho navrhli zbraň, kde byla hlaveň stále spojená s opěrnou deskou a dvojnožka byla prakticky vyloučena použitím jednoduché opěry mezi hlavní a opěrnou deskou. Výsledkem byla poměrně složitá malá zbraň ráže 50 mm, označená jako 5 – cm  Granatwerfer 36 nebo leGrW ( lehký minomet ) a vyráběná od roku 1936.

Minomet leGrW 36 byl v mnoha směrech ukázkovým příkladem německé záliby ve zbytečnostech v konstrukci zbraní. Disponoval všemi možnými mechanismy, odměrovým mechanismem zabudovaným v opěrné desce počínaje a velmi složitým, ale naprosto zbytečným optickým zaměřovačem konče. Zaměřovač byl výsledkem úsilí konstruktérů o vytvoření co možná nejpřesnější zbraně. Vzdálenosti, na kterých bylo možné malý minomet leGrW 36 použít, byly tak krátké, že by k zamíření postačila jednoduchá ryska namalovaná na hlavni. Zaměřovač se přestal vyrábět již v roce 1938.

Minomet mohl přenášet jeden voják pomocí rukojeti na spodní straně hlavně. Přes své malé rozměry byl poměrně těžký – vážil 14 kg. V boji přenášel jeden voják minomet a druhý příslušné střelivo uložené v ocelové schránce. Před střelbou se opěrná deska položila na zem a hlaveň se zamířila pomocí řídidel pro hrubé a přesné nastavení. Nabitá mina se vystřelila stlačením spouště. K minometu se dodávaly pouze trhavé miny.

Zatímco konstruktéři minometu leGrW 36 byli na své dílo hrdí, vojáci v poli jím příliš nadšeni nebyli. Uživatelé minometu zjistili, že je příliš složitý a účinek min nestojí za vynaloženou námahu. Miny vážily pouhých 0,9 kg a měly dostřel jen 520 m. Výroba zbraně byla časově náročná a vyžadovala velké množství polotovarů a dalšího materiálu. Ve válečných podmínkách byla výroba takové zbraně luxusem. Poslední minomety  leGrW 36 opustily výrobní linky v roce 1941. Již vyrobené minomety byly časem staženy z výzbroje bojových jednotek, kde je nahradily lepší zbraně. Minomety leGrW 36 skončily u druhosledových a posádkových jednotek. Mnohé putovaly k jednotkám rozmístěným na Atlantickém valu jako součást pobřežní obrany. Některé byly předány italské armádě. Celkově nelze minomet leGrW 36 zařadit mezi nejlepší konstrukce německého původu. Byla to malá a málo účinná zbraň, jejíž konstrukční složitost a výrobní náročnost nebyly ospravedlněny nijak mimořádným výsledkem. Německá armáda však byla dost soudná, aby si uvědomila nevýhody této zbraně a nahradila ji jinými, užitečnějšími prostředky.