Samopaly Beretta – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Samopaly Beretta

Základní technické údaje: Beretta model 1938A

Ráže: 9 mm Parabellum, celková délka: 946 mm, délka hlavně: 315 mm, hmotnost: 4,97 kg, počáteční rychlost střely: 420 m/s, kadence: 600 ran/min, nabíjení: krabicový zásobník na 10, 20, 60 nebo 40 nábojů

Prvním z řady samopalů italské firmy Beretta byl model 1938A vyráběný v Brescii. Zbraně se začaly vyrábět již v roce 1935, ale až v roce 1938 se rozjela hromadná výroba, která zajistila dodávky italským ozbrojeným silám. Termín hromadná výroba je v případě firmy Beretta poněkud zavádějící. Zbraně se sice vyráběly sériově na linkách, věnovala se jim však taková pozornost a péče, že se svojí kvalitou blížily ručně vyráběným zbraním. I v současné době platí samopaly Beretta za jedny z nejlepších a raný model 1938A se právem stal jedním z nejvýše hodnocených samopalů. Co se konstrukce týče, vyznačovaly se samopaly Beretta některými vlastními prvky. Dynamický závěr se napínal pomocí šoupátka, suvně uloženého na pravé straně pouzdra závěru. Šoupátko se nepohybovalo se závěrem a bránilo vstupu nečistot dovnitř zbraně. Spoušťové ústrojí mělo samostatné spouště pro střelbu jednotlivými ranami a dávkou. Samopal se zajišťoval manuální pojistkou. Krabicový zásobník se do zbraně zasouval ze spodní strany pouzdra závěru.

Beretta_MP_38_44_SMG.jpg

Hlaveň s integrovaným kompenzátorem, který při střelbě omezoval zdvih hlavně, chránil plášť s ventilačními otvory. U některých provedení byl na ústí pláště hlavně upevněn sklopný bodák. Ceněnou vlastností zbraně byla její vyváženost a s ní související snadnost zacházení. Výsledkem kvalitního zpracování součástí byla za všech podmínek spolehlivá a přesná zbraň. Podávání nábojů probíhalo bez nejmenších problémů, ovšem jen při použití příslušného zásobníku. K samopalu se dodávaly zásobníky několika velikostí ( na 10, 20, 30 nebo 40 nábojů ), jejichž nabíjení usnadňoval nabíjecí přípravek. Pro samopal Beretta se vyráběl speciální výkonnější náboj ráže 9 mm, později se používaly jednotné náboje ráže 9 mm Parabellum. Od samopalu 1938A vzniklo několik variant. Jedna z nich postrádala bodák a další prvky. Jednalo se o speciální lehčí model určený pro použití v pouštích. V roce 1941 se na zbrani provedlo několik úprav sledujících zjednodušení výroby. Bojující vojáci však stěží tyto změny zaznamenali, neboť zpracování zbraní nadále zůstávalo velmi dobré. Při podrobnějším zkoumání by vyšlo najevo, že plášť hlavně je vyroben lisováním a svařováním, to však byl jediný ústupek technologii hromadné výroby a model 1938A si jinak zachoval svoji vynikající pověst. V roce 1944 byla situace zcela jiná. Itálie kapitulovala v roce 1943 a samopaly Beretta se nadále vyráběly již jen pro potřeby německé armády.

Základní konstrukce samopalu 1938A podstoupila revizi, jejímž výsledkem bylo zjednodušení sestavy zbraně a výrobních postupů. Tak vznikl model 38/42, který se od původního provedení na první pohled lišil tím, že neměl plášť hlavně s ventilačními otvory. Jeho pouzdro závěru se vyrábělo lisováním plechu. Chlazení hlavně zlepšovalo podélné drážkování. Jak jsme již uvedli, v roce 1944 se samopaly Beretta vyráběly pro německou armádu. S italskými zbraněmi byli Němci velmi spokojeni. Určitý počet zbraní zakoupila i rumunská armáda ( později zakoupila i model 38/42 ). Po italské kapitulaci se Beretty staly standardními německými zbraněmi, ale mimo území Itálie se používaly jen málo. Spojenečtí vojáci vysoce oceňovali italské samopaly, a pokud to bylo možné, používali ukořistěné exempláře místo vlastních. Většímu rozšíření používání samopalů Beretta u spojeneckých jednotek bránil nedostatek příslušných zásobníků.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt