Vůdce Adolf Hitler zřídil jakožto uznání těm, kdo byli v boji za vlast zraněni či poškozeni působením nepřátelských zbraní, odznak za zranění. Odznak za zranění se uděloval ve třech stupních. V černém za jedno a dvojnásobné, ve stříbrném za tři – čtyři zranění a ve zlatém za více než čtyřnásobné zranění nebo poškození. Další zranění, za něž již byl odznak za zranění udělen, se započítávaly při jeho udělení. Raněním působnosti nepřátelských zbraní byly na roveň zranění nebo poškození vzniklá ve spojení s vedením bojů bez vlastního zavinění vlastním bojovým prostředkem. Předpoklady pro udělení nebyly splněny onemocněními a úrazy, i když byly způsobeny nepřítelem, ale bez působení nepřátelských bojových prostředků.

Stříbrný odznak šlo získat bez ohledu na počet zranění, pokud zranění vedla ke ztrátě ruky nebo nohy, oka nebo pokud měly za následek úplné ohluchnutí nebo s ohluchnutím hraničící nedoslýchavost. V ještě těžších případech mohl být bez ohledu na počet zranění udělen i odznak zlatý. Nosit se mohla pouze naposledy udělená třída Odznaku za zranění. Odznak za zranění ze Světové války a Odznak za zranění pro bojovníky ze Španělska bylo tudíž po novém udělení třeba odložit.