Odznak za boj zblízka
Adolf Hitler zřídil, jakožto uznání vojákům bojujícím muž proti muži chladnou zbraní a prostředky boje zblízka, současně ale také jako pobídku nejvyššímu plnění povinností, odznak za boj zblízka. Odznak za boj zblízka se uděloval jako uznání vojákovi, který se mnohokrát osvědčil v boji zblízka muž proti muži se zbraní v ruce a způsobem odpovídajícím jeho úkolu.
Pěchotní útočný odznak byl na něm nezávislý, za předpokladu platnosti příslušných podmínek. Odznak za boj zblízka se uděloval ve třech stupních. Podmínky pro jeho udělení byly u 1. stupně v bronzu 15 bojů zblízka, u 2. stupně ve stříbře 30 bojů zblízka a u 3. stupně ve zlatě 50 bojů zblízka.
Jako dny boje zblízka bylo třeba započítat všechny dny boje, během nichž vyznamenaní vojáci našli příležitost spatřit bělmo očí nepřítele, to je stanout se zbraněmi pro boj zblízka tváří v tvář nepříteli až do konečného rozhodnutí. K tomu mohlo dojít i při hromadném útoku, během průzkumu, v obraně, během předávání zpráv, během činnosti nepřátelských jednotek atd. Každý voják, který se nechráněn a pěšky ocitl v některém z popsaných situací a v nich se osvědčil, měl nárok na odznak. Adolf Hitler si osobně vyhradil udělování Zlatého odznaku za boj zblízka, jakožto nejvyššího pěchotního vyznamenání.