Medaile cti
Medaile cti ( Medal of Honor ) je nejvyšším vojenským vyznamenáním udělovaným příslušníkům ozbrojených sil Spojených států amerických, kteří riskovali život nad rámec svých povinností při akci proti nepřátelům USA. V prosinci 1861, v době zuřící války Severu proti Jihu, podepsal president Lincoln návrh zákona ustavujícího Medal of Honor. V červenci 1862 pak byla zavedena verze medaile pro námořnictvo, kterou tvoří na kotvě visící pěticípá hvězda, na jejíchž plochách se nacházejí dubové a vavřínové ratolesti. Ve středu je postava Minervy obklopená 34 hvězdami tehdejší Unie. Bohyně Minerva zahánějící rozkol charakterizuje jednotu USA. Medaile armády je bronzová pěticípá hvězda, jejíž konce mají tvar trojlístku. Na ploše každého cípu je znázorněn zelený dubový list, mezi cípy probíhá zelený vavřínový věnec. V okrouhlém středu se nachází hlava bohyně Minervy, okolo středu je nápis United States of America a na zadní straně nápis The Congress to … ( doplněno jménem vyznamenaného ). Hvězda visí na bronzové pásce s nápisem Valor ( Statečnost ), nad níž je zavěšen orel s roztaženými křídly. Modrou stuhu zdobí 13 bílých hvězd na části stuhy nad dekorací, která se nosí kolem krku.
V roce 1965 přibyla k armádní a námořní verzi také Medaile cti pro letectvo. Oproti armádní medaili, jež byla letcům do té doby udělována, nahradila hlavu Minervy na lícové straně hlava Sochy svobody a v převýšení medaile orel se znakem letectva. Štítek s nápisem Valor je umístěn nad tímto znakem. Existují dvě cesty, jimiž může být medaile udělena. První a nejčastější je nominování velitelem jednotky. Druhou představuje návrh člena Kongresu obvykle na žádost jeho voličů a následné schválení Kongresem. V obou případech uděluje vyznamenání president USA ve jménu Kongresu. Prvních šest nositelů medaile cti se vyznamenalo únosem lokomotivy z rukou jednotek Konfederace. V 19. století byla medaile vzhledem k moderní době, kdy je udělována téměř v polovině případů posmrtně, téměř rozdávaná na potkání.
Získal ji například námořník, který zachránil před utonutím lodního kuchaře, ve 20. letech 20. století jí byli za přelet nad severním pólem oceněni Floyd Benett a Richard E. Byrd. Kritéria pro udělení se postupně měnila a například námořnictvo udělovalo v letech 1919 až 1942 dvě verze medaile. Jednu za nebojové hrdinství, jež měla podobu kříže, tzv. Tiffanyho kříž a druhou klasickou za hrdinství v boji. Od roku 1942 se uděluje opět jedna verze a tentokrát již skutečně za extrémní hrdinství, takže přibližně 60 % medailí bylo uděleno posmrtně. I když to vojenské předpisy výslovně nevyžadují, jsou příslušníci ozbrojených sil vyzýváni k tomu, aby vzdávali pozdravem čest držitelům Medaile cti jako výraz respektu a zdvořilosti bez ohledu na hodnost nebo stav.