Základní technické údaje: M19

Posádka: 6, hmotnost: 18 t, rozměry: délka 5,81 m, šířka 2,92 m, výška 2,97 m, pohonná jednotka: vidlicový zdvojený 8válec Cadillac 44T4 o výkonu každý 110 k, výkony: max. rychlost 56 km/h, dojezd 160 km, brodění 1,00 m, příkop 2,45 m, pancéřování: 6,4 – 12,7 mm, výzbroj: dvojhlavňový kanon Bofors ráže 40 mm, některá vozidla jeden kulomet M2 ráže 12,7 mm

Souběžně s vývojem lehkého tanku M24 Chaffee se formulovala myšlenka jeho využití pro postavení obrněného samohybného děla, určeného k protiletadlové obraně. Na prodloužené vaně vznikla nová vrchní část. Pohonná jednotka se přesunula do její střední části, což uvolnilo zadní část vozidla pro instalaci otočné věže.

Stroj chránilo pancéřování silné 12,7 mm, zadek věže měl tloušťku 6,4 mm. Věž měla kruhový půdorys a byla shora otevřená. Byla v ní instalována výzbroj, tvořená dvojicí vedle sebe uložených automatických kanonů Bofors ráže 40 mm ( systém se označoval jako M2 Dual Automatic Guns ). Jejich náměr se pohyboval v rozmezí - 3° až + 85°. Každý kanon měl vlastní automatické nabíjecí zařízení. Rychlost palby dosahovala až 120 výstřelů za minutu na hlaveň. Zásoba střeliva činila 352 kusů, dalších 320 bylo převáženo na doprovodném vozidle. Šestičlenná posádka, ve složení řidič a radista v přední části a velitel, střelec a dva nabíječi ve věži, používala průbojné, nebo trhavé střely. Dostřel průbojného granátu byl 8 660 m, trhavého 7 000 m.

Některá vozidla byla dodatečně vyzbrojena těžkým kulometem M2 ráže 12,7 mm. Jako prostředek spojení se používala radiostanice SCR 510. Po zkouškách prototypu T65 byl zbraňový systém zaveden v červnu 1944 do výzbroje americké armády pod označením M19. Od základního modelu byla odvozena verze M19A1, lišící se upraveným uložením výfuku a instalací generátoru s pomocným dvoutaktním motorem. Systém se montoval na pravý blatník. Výroba dala do roku 1945 celkem 300 vozidel. Do bojů 2. světové války již stroje s největší pravděpodobností nezasáhly, ale je zaznamenáno jejich použití ve válce v Koreji. V 50. letech byl typ postupně stažen z výzbroje a nahrazen modernějším M42 Duster, který využíval prakticky shodnou věž, ovšem umístěnou na podvozku nového lehkého tanku M41 Walker Bulldog.