Základní technické údaje: Carriage Motor 105 mm Howitzer M7

Posádka: 5, hmotnost: 23 t, rozměry: délka 6,02 m, šířka 2,88 m, výška 2,54 m, pohonná jednotka: hvězdicový 9válec Continental o výkonu 375 k ( 279,6 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 41,8 km/h, dojezd na silnici 201 km, brodivost 1,219 m, pancéřování: max. 25 mm, výzbroj: houfnice ráže 105 mm + těžký kulomet Browning ráže 12,7 mm

Na základě zkušeností se 105 mm houfnicemi instalovanými na polopásových vozidlech Američané zjistili, že je lepší umístit houfnici na pásový podvozek. K tomuto účelu byl upraven podvozek středního tanku M3. Přestavba podvozku byla poměrně rozsáhlá. Na korbě přibyla shora otevřená nástavba, v jejíž první části se umístila houfnice. Vývojové vozidlo mělo označení T32. Na základě výsledků zkoušek se na pravé straně bojového prostoru doplnil kulomet. Vozidlo bylo přijato do výzbroje jako motorový podvozek se 105 mm houfnicí M7. Pancéřování dosahovalo tloušťky 25 mm. První vyrobené exempláře byly určeny pro americkou armádu, ale mnohé brzy v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu směřovaly ke spojencům, například k Britům.

Britové vozidlo pojmenovali Priest ( kazatel ), podle tvaru vystupující kupole s namontovaným kulometem, která připomínala kazatelský stolek, pulpit. Britští dělostřelci si na M7 rychle zvykli. Stroje se poprvé zúčastnili bojů během 2. bitvy o El – Alamein v říjnu roku 1942. Britové ke konci roku 1943 požadovali dodání 5 500 vozidel M7 pro potřeby vlastní armády, tato objednávka však nebyla zcela splněna. Číslo nicméně dokládá, jaký úspěch měl M7 u britských dělostřelců. Ti oceňovali prostornost a pohyblivost podvozku a také zvláštní schránky na osobní věci členů posádky. Jedinou nevýhodou byla použitá houfnice, která nebyla typem standardně zavedeným v britské armádě. Bateriím M7 se muselo zajistit zvláštní doplňování munice ( v každém vozidle bylo místo pro 69 nábojů ), což se neobešlo bez jistých logistických potíží. Problém se podařilo překonat až se zavedením Sextonu s 25liberní kanonovou houfnicí v roce 1944. Do té doby se M7 zúčastnily britského tažení v Itálii. Některé se vylodily v Normandii v červnu 1944, brzy je však nahradily Sextony. Poté začala pro britské M7 nová služební kariéra. Jejich houfnice se demontovaly a vozidla posloužila za základ obrněného transportéru osob, přezdívaného Kangaroo. Přestavba se nakonec prováděla standardně u všech vyřazených M7. Myšlenka brzy nalezla uplatnění i pro vozidla v Itálii.

Americká armáda houfnice M7 rovněž používala ve velké míře. Dodávky vozidel však pro Američany probíhaly pomalu. Po roce 1942 výrobu M7 postihovaly časté přestávky. Nakonec bylo rozhodnuto nahradit původně používaný podvozek tanku M3 modernějším podvozkem tanku Sherman M4A 3. Tyto stroje dostaly označení M7B1. Po roce 1945 se velké počty M7 předaly jiným zemím. V některých státech, například v Brazílii a v Turecku, sloužily ještě v nedávné době. 105 mm houfnice zůstává standardní zbraní v mnoha armádách celého světa. M7 proto nadále může používat střelu o hmotnosti 14,97 kg s dostřelem 11 430 m. Během svého dlouhého služebního života se M7 vyznačoval obdivuhodnou spolehlivostí, zároveň si dokázal poradit s jakkoli obtížným terénem.