Základní technické údaje: M29C

Posádka: 1 + 3, hmotnost: prázdná 2,1 t, pohotovostní s nákladem 2,7 t, hmotnost nákladu 390 kg, rozměry: celková délka 4,794 m, délka korby 4,4 m, šířka 1,7 m, výška 1,797 m, výkony: nejvyšší rychlost 58 km/h, nejvyšší rychlost ve vodě 6,4 km/h

V roce 1943 Američané plánovali invazi do Němci obsazeného Norska. Předpokládala se tak potřeba nákladního vozidla schopného pohybu v zasněženém terénu. Po sérii zkoušek bylo pro armádu vybráno pásové vozidlo, které do té doby neslo označení T15 Weasel ( lasička ). Jeho dalším vývojem vznikl T24 nazývaný stejným jménem. Vývoj směřoval k umožnění pohybu vozidla na sněhu, ale také v blátě, náročném terénu a bažinách.    T24 byl záhy standardizován jako transportér M29, ze kterého se vyvinul lehký obojživelný transportér M29C. Vozidlu se nadále říkalo Weasel, i když jeho oficiální název zněl Ark ( archa ).

M29C vznikl jednoduchou úpravou pozemního M29. Změny postihly pružné pryžové pásy, které stroji umožnily pohyb ve vodě. V přední i zadní části přibily plovací komory a vzadu dvě kormidla, která zajišťovala řízení ve vodě. Pozemní M29 se již osvědčil jako schopný prostředek pro náročné terénní podmínky, zvládající jízdu ve sněhu i na kamenitém podkladu. M29C si tyto dobré vlastnosti zachoval. Ve vodě byl poněkud pomalý a mohl se používat jen při překonávání vnitrozemských vodních překážek. Jeho použití na rozbouřené hladině nebo v příboji bylo velmi omezené. Pokud se M29C používal ke stanoveným úkolům, osvědčil se jako hodnotný prostředek. Sloužil k nejrůznějším účelům, především při četných vyloďovacích operacích na ostrovech v Pacifiku. Na souši snadno překonával terén, se kterým si nedokázala poradit jiná vozidla. Weasely vezly vojáky, materiál a dokonce táhly dělostřelecké zbraně, upevněné za vlečné zařízení v zádi vozidla. Překážkou jim nebyla ani rýžová pole, suverénně si počínaly v překonávání písčitých dun. M29C i pozemní Weasely se při mnoha příležitostech uplatnily jako ambulantní vozidla. S úspěchem se používaly při přejezdu přes minová pole, protože jejich měrný tlak na půdu byl příliš malý na to, aby inicioval protitankovou minu.

Překonávání minových polí se dále rozvíjelo. Pro Weasely se dokonce vyvinulo dálkové ovládání, jehož použití mělo ovšem své meze. Weasely byly také velmi spolehlivé stroje, poruchy se u nich vyskytovaly zřídkakdy a skutečná životnost pásů podstatně překročila původně plánovanou. M29C se díky své schopnosti překonávat vodní překážky a minová pole, která byla pro jiná vozidla neprůchodná, uplatnil ve výzbroji spojovacích jednotek. Pro pokládání kabelů byly nedocenitelnými vozidly. Uplatnily se nejlépe při přepravě osob a materiálu. Ačkoliv nebyly pancéřovány, sloužily M29C k přepravě vyzbrojených vojáků přes vodní toky až před pozice nepřítele. Další M29C dopravovaly předsunutým jednotkám střelivo a jiný materiál. Do konce války se vyrobilo kolem 8 000 vozidel typu M29C, objednávka na dalších 10 000 kusů byla s ukončením války zrušena. Koncepce Weaselu se však velmi osvědčila a po roce 1945 se objevilo mnoho vozidel vycházejících ze stejného pojetí. M29C sloužily také ve výzbroji spojeneckých armád. Britové je v určitém počtu používali v letech 1944 – 1945 a několik let po skončení války. Mnohé Weasely se ještě dnes uplatňují v civilním sektoru, kde stále slouží k pohybu v náročném bažinatém terénu.