M1 Combat Car
Základní technické údaje: M1
Posádka: 4, hmotnost: 6,92 t, rozměry: délka 4,13 m, šířka 2,15 m, výška 2,38 m, pohonná jednotka: hvězdicový 7válec Wright Continental W - 670 o výkonu 250 k, výkony: max. rychlost v terénu 42 km/h, na silnici 72 km/h, dojezd na silnici 161 km, pancéřování: 6 - 16 mm, výzbroj: dva kulomety ráže 7,62 mm + jeden kulomet M2 ráže 12,7 mm
V letech 1934 a 1935 prošla americkým zkušebním programem řada experimentálních tanků, označených T2, jejichž další vývoj směřoval k typu M2. Vedle obrněných jednotek ale projevilo zájem o pásové bojové vozidlo také americké jezdectvo, jež ovšem stroje označovalo ne jako tank, ale Combat Car.
Motivem byla snaha získat prostředky z obranného rozpočtu, v němž se pro podporu jezdectva počítalo pouze s nákupem obrněných automobilů. Dalším vývojem jezdectvo dospělo k lehkému tanku M1, který byl ve velmi omezeném množství vyráběn a dodáván k jeho jednotkám. Tank spočíval na podvozku, tvořeném na každé straně čtyřmi pojezdovými koly, zavěšenými po párech, dvěma kladkami, hnacím a napínacím kolem. Pancéřové plechy se spojovaly nýtováním. Jejich maximální tloušťka dosahovala pouhých 16 mm. Na korbě byla posazena otočná věž s částečně otevřeným vrchním dílem. Výzbroj se skládala z kulometu M2 ráže 12,7 mm a dalšího 7,62 mm, umístěných vedle sebe ve věži a druhého kulometu ráže 7,62 mm v pravé přední části korby. Vozidlo vezlo 1 000 nábojů pro těžký a 6 000 kusů nábojů pro dva lehké kulomety. Pohonnou jednotkou se stal hvězdicový 7válec Wright Continental W - 670 o výkonu 250 koní. Posádku tvořila čtveřice tankistů, v přídi seděl řidič a vedle něj střelec ovládající trupový kulomet, ve věži měli svá místa velitel a druhý střelec. Velitel přitom střílel z těžkého kulometu M2.
Od základního provedení byly odvozeny mírně odlišné verze. M1A1 měla upravenou věž a mírně prodloužený podvozek. Vozidla, poháněná naftovým motorem Guiberson byla nazvána M2, později byla přeznačena na M1A2. Celkem bylo postaveno 113 exemplářů všech modifikací M1. Tanky sloužily výhradně na území USA a používaly se především k výcviku. Jedno z vozidel dostalo pokusný podvozek se třemi velkými pojezdovými koly na každé straně. Stroj dostal označení T7.