Základní technické údaje: LVT 2

Posádka: 2 + 7, hmotnost: bez nákladu 11 t, s nákladem 13,7 t, rozměry: délka 7,975 m, šířka 3,25 m, výška 2,5 m, pohonná jednotka: zážehový motor Continental W970 – 9A o výkonu 250 k ( 186,4 kW ), výkony: největší rychlost na souši 32 km/h, největší rychlost ve vodě 12 km/h, dojezd na silnici 241 km, dojezd ve vodě 161 km, pancéřování: max. 12,7 mm, výzbroj: jeden kulomet ráže 12,7 mm a dva kulomety ráže 7,62 mm

Na základě civilního obojživelného vozidla, vyvinutého Američanem Donaldem Roeblingem pro záchranné operace v bažinaté oblasti střední Floridy, vznikl LVT 1 ( Landing Vehicle Tracket – výsadkové pásové vozidlo ). Postrádal výzbroj a pancéřování nutné pro boj, neboť se předpokládalo jeho použití výhradně jako prostředku přepravy nákladů. Boje v Pacifiku však ukázaly potřebu všestrannějšího obojživelného bojového vozidla. Požadavky armády byly podnětem ke konstrukci LVT 2 s lépe tvarovanou korbou, která přinesla zlepšení plovacích vlastností. LVT 2 zůstal poměrně velkým a neohrabaným vozidlem. Měl zdokonalené zavěšení kol. Ve vodě vozidlo poháněly otáčející se pásy, opatřené hliníkovými lopatkami tvaru W. Při jízdě po souši se lopatky snímaly, aby se omezilo jejich opotřebení. Řízení ve vodě se provádělo pomocí zpomalování nebo změny směrů jednoho z pásů. Týlovému zabezpečení usnadnilo práci vybavení vozidla motorem a podvozkovými skupinami lehkého tanku M3. V době dovršení vývoje LVT 2 byly již tyto agregáty k dispozici a jejich použití ve vozidle usnadnilo doplňování náhradních dílů.

S řízením LVT 2 byly zpočátku potíže. Brzdové bubny pracovaly s olejovou náplní a nesprávné používání řídících tyčí mohlo způsobit zadíraní brzd na jedné straně. Problémy vyřešil výcvik a získání zkušeností u obsluh. LVT 2 měl motor vzadu, což omezovalo využití nákladového prostoru. Lépe byl vyřešen LVT 4, u něhož se motor umístil dopředu a vzadu přibyla nakládací rampa usnadňující nakládku a vykládku. LVT 4 měl s LVT 2 jinak řadu věcí společných. LVT 4 byl nejvyráběnějším typem z řady vozidel LVT. Z pěti výrobních linek jich sjelo celkem 8 348, zatímco LVT 2 se na šesti linkách zkompletovalo 2 963. LVT 4 se od LVT 2 v některých konstrukčních detailech lišil, například uspořádáním ovládacích prvků na pracovišti řidiče. Největší změnou však bylo podstatné rozšíření přepravních možností LVT 4, který uvezl všechno od Jeepu po 105mm houfnici.

Většina LVT 2 a LVT 4 byla vyzbrojena kulomety ráže 12,7 mm a 7,62 mm na kulových čepech nebo kolejnicích. Dvě verze LVT 2 nesly těžší výzbroj. LVT ( A ) 1 měl věž lehkého tanku M3 s 37 mm kanonem, se kterým měl poskytovat palebnou podporu během počátečních fází vylodění, v období těsně po dosažení břehu. Jak se ukázalo, kanon měl pro plnění tohoto úkolu příliš slabý výkon a tak jej později nahradila krátká 75 mm houfnice ve věži samohybné houfnice M8. Tato verze nesla označení LVT ( A ) 4. U obou typů vozidel s kanony byly věže umístěny na zadním konci nákladového prostoru, který překrývala pancéřová deska. Standardní LVT 2 a LVT 4 se staly hlavními prostředky pro přepravu nákladů během prvních bojových akcí v Pacifiku. LVT poprvé zasáhly do bojů na Guadalcanalu, poté se zúčastnily všech následujících vyloďovacích operací na tichomořských ostrovech. Některé se uplatnily i v Evropě, například při přechodu přes řeku Rýn nebo ústí řeky Šeldy. Vyskytla se řada pokusů umístit na podvozky LVT nejrůznější výzbroj, raketomety počínaje a lehkými kanony konče. Určitý počet vozidel se vybavil plamenomety. Doplnění výzbroje však nemohlo zastřít skutečnost, že prvotním účelem těchto strojů byla přeprava prvních vln americké námořní pěchoty na pobřeží.