Základní technické údaje: KV – 85

Posádka: 5, hmotnost: 43 t , rozměry: délka 6,68 m, šířka 3,32 m, výška 2,71 m, pohonná jednotka: vznětový 12válec V – 2 K o výkonu 600 k ( 448 kW), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 35 km/h, dojezd na silnici 150 km, brodivost nezjištěna, stoupání 36 %, svislá překážka 1,20 m, příkop 2,59 m, pancéřování: až 135 mm, výzbroj: kanon ráže 85 mm + dva kulomety

V roce 1938 si sovětští tankoví konstruktéři uvědomili, že je třeba nahradit těžký tank T – 35. Zahájili proto práce na jeho nástupci. Do vývoje se zapojilo několik konstrukčních kanceláří. Většina projektů směřovala ke stavbě tanku vícevěžové koncepce. Při stavbě prototypů převažovaly dvouvěžové tanky, jeden konstrukční tým se však vydal jinou cestou, když navrhl těžký tank s jedinou věží. Tank byl pojmenován po tehdejším ministru obrany Klimentu Vorošilovi, nesl označení KV – 1 a byl mnohem pohyblivější než jiné navržené tanky. Jeho testování v polních podmínkách proběhlo v Zimní válce s Finskem v roce 1940. První provedení bylo vyzbrojeno krátkým 76,2 mm kanonem a třemi nebo čtyřmi 7,62 mm kulomety. Pancíř tanku dosahoval maximální tloušťky 100 mm.

Do výroby se dostaly dvě podoby tanku KV – 1. KV – 1 A s dlouhým kanonem ráže 76,2 mm a KV – 2. Druhá verze vznikla kombinací korby, podvozku a odpružení KV – 1 s rozměrnou neotáčivou nástavbou s rovnými stěnami, ve které byla lafetovaná 152 mm houfnice ( původní 122 mm houfnice). KV – 2 tak ve skutečnosti nebyl tankem, ale samohybným dělem. Netrpěl nedostatkem palebné síly, ale vysoká věž znamenala značné zatížení podvozku. Verze KV – 2 nakonec do bojů zasáhla jen minimálně. S tankem KV – 1 se na nějakou dobu ustálila koncepce sovětských tanků. Tank znamenal konečné překonání vícevěžových konstrukcí. Byl účinným těžkým tankem, který ve výzbroji sovětské armády sloužil po řadu let. Úspěšně se uplatnil při vytváření průlomů, byl řazen na čele tankových útoků. S postupem války se na základní konstrukci uskutečnila některá vylepšení. Především se zdokonalila pancéřová ochrana, u KV – 1 B se pancíř na stranách a čele korby zesílil o 25 – 35 mm. Další změny se týkaly věže, kde původní konstrukci z ocelových desek později nahradil jediný odlitek, který znamenal další zvýšení ochrany tanku  ( provedení KV – 1 C ).

Dodatečné pancéřování se většinou na původní pancíř upevnilo pomocí nýtů. Na svoji velikost neměl tank KV – 1 přiměřeně výkonnou výzbroj. Snahy o zabudování 107 mm kanonu nepřekonaly stádium testů. Místo toho byl nakonec 76,2 mm kanon prodloužen a v mohutné věži nahradil 152 mm kanon. Po roce 1943 se do mnoha tanků zabudoval kanon ráže 85 mm, tyto tanky potom nesly označení KV – 85. KV – 1 byl zdařilý typ, který však postihovaly určité problémy s poháněcí soustavou. U prvních tanků se vyskytovaly značné potíže s řazením, způsobené poruchovostí spojky a dalšími vadami. Mnohé nedostatky se nakonec podařilo vyřešit. Nárůst pancéřování však zpravidla nebyl kompenzován zvýšením výkonu motoru. Tank KV – 1 C měl motor s výkonem zvýšeným o 100 k ( 75 kW ). Většinou však tanky udávaných výkonů nedosahovaly. U malého počtu tanků KV – 1 S bylo upuštěno od přídavného pancéřování, čímž se snížila hmotnost stroje a zvýšila se rychlost. Jiným vážným problémem byl fakt, že velitel v tankové věži pracoval i jako nabíječ kanonu, což vážně ohrožovalo jeho soustředění na bojovou situaci v kritických okamžicích. Pozdější verze se vyznačovaly skloněným pancířem, což byl charakteristický prvek sovětských tanků z konce 2. světové války. Celkově představovaly tanky KV – 1 pro německé jednotky obtížně přemožitelnou zbraň.