Waffenträger – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

WaffenträgeWaffWaffentrWaffenträgerägerenträgerr

Základní technické údaje: Heuschrecke IV B

Posádka: 5, hmotnost: 17 t, rozměry: délka 5,90 m, šířka 2,87 m, výška 2,25 m, pohonná jednotka: zážehový motor Maybach o výkonu 188 k ( 140,2 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 45 km/h, dojezd na silnici 250 km, výzbroj: různé typy houfnic s různou ráží

Heuschrecke Waffentrager Aberdeen 1.JPG

První diskuze o tomto druhu vozidel se v Německu vedly v roce 1942. Waffenträger neměl být samohybnou dělostřeleckou zbraní, nýbrž čistě dopravním prostředkem. Dělo se mělo přepravit na ložné ploše na určené místo, kde sjelo z podvozku a připravilo se v palebném postavení. Po skončení boje se naložilo na nosič a přepravilo na místo dalšího určení. Dodnes se nepodařilo zjistit, jaký taktický požadavek stál za vznikem tohoto pojetí. V roce 1942 to byly tankové divize, které ostatním složkám vnucovaly koncepci mobilního boje. V této souvislosti se potřeba statických dělostřeleckých prostředků zdá nepochopitelná. Tak jako tak v roce 1942 vznikla malá série osmi vozidel, pojmenovaných Heuschrecke IV B ( kobylka ).

Vozidla vznikla přestavbou tanku PzKpfw IV. Na jeho zadní části přibyl jeřáb, s jehož pomocí se pohybovalo převáženou věží s instalovanou lehkou polní houfnicí. Věž se mohla umístit v terénu nebo táhnout za nosičem na kolech, doplněných na podvozek právě k tomuto účelu. Podvozek tanku se při tažení věže mohl využít k přepravě střeliva pro houfnici. V boji bylo prokazatelně použito osm nosičů zbraní. Jeden ukořistěný exemplář je dnes k vidění v londýnském válečném muzeu. Po vyrobení první série se výroba dalších strojů nepožadovala. V roce 1944 se situace německé armády postupně zhoršovala. Němci na všech frontách ustupovali a zkoumali proto všechny zbraně, které mohly zastavit postup spojeneckých armád. Mezi ně patřil i Waffenträger. Zahájil se proto další vývoj této koncepce. Jedním z dočasných řešení bylo umístění běžné lehké 10,5 cm houfnice leFH 18/40 do pancéřované nástavby na střeše korby modifikovaného dělostřeleckého vozidla. Houfnice mohla střílet přímo z vozidla nebo se dala pomocí kladkostroje spustit z podvozku a umístit v terénu jako normální tažené dělo.

Před spuštěním na zem se na houfnici připevnila kola a lafetovaná ramena. Tento projekt se nadále nerozvíjel. Přednost dostaly jiné konstrukce, jejichž další vývoj však zastavil konec války. Nosiče zbraní z konce roku 1944 a počátku roku 1945 převzaly myšlenku odnímatelné věže, poprvé uskutečněnou u Heuschrecke IV B v roce 1942. Nosiče měly různé podvozky, včetně upravených tanků PzKpfw IV. Na podvozky se instalovaly různé dělostřelecké zbraně, od 10,5 cm po 15 cm houfnice. Houfnice používaly křížovou lafetu, kterou měly mít zbraně řady 43, pokud by byl její vývoj překročil prototypové stádium. Houfnice byly instalovány vzadu v otevřené věži. Střelba se mohla vést přímo z podvozku vozidla nebo z lafety spuštěné na zem. Houfnice se mohly také táhnout za nosičem na svých polních lafetách. Při manipulaci s houfnicí se musely používat rampy a navijáky. Celé pojetí bylo zbytečně složité a vyznačovalo se rysy projektů, které neměly překročit myšlenkové stádium. Několik postavených strojů se dožilo konce války. V poválečných letech většina skončila ve šrotu.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt