Základní technické údaje: PzKpfw VI Tiger Ausf. E

Posádka: 5, hmotnost: 55 t, rozměry: délka ( včetně kanonu ) 8,24 m, ( korba 6,20 m ), šířka 3,73 m, výška 2,86 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL 230 P 45 o výkonu 700 k ( 522 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 38 km/h, dojezd na silnici 100 km, brodění 1,2 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,79 m, příkop 1,8 m, pancéřování: 26 – 110 mm, výzbroj: 88 mm kanon KwK 36 + dva kulomety MG 34 ráže 7,92 mm

Již před rokem 1938 si Němci uvědomili, že v budoucnu bude třeba tanky PzKpfw IV doplnit mohutnějšími obrněnci. Řada německých společností postavila mnoho prototypů, žádný se však neprosadil do výroby. V roce 1941 byla firma Henschel pověřena vývojem 36 tunového tanku, který se označoval VK 3601. U tanku se požadovala minimální rychlost 40 km/h, dobrá pancéřová ochrana a výkonný kanon. Henschel stačil postavit jeden prototyp. Další práce se přerušily ve prospěch vývoje těžšího tanku, na který Henschel obdržel zakázku v květnu 1941. Nový 45 tunový tank nesl označení VK 4501. Jeho výzbroj tvořila tanková verze protiletadlového/protitankového kanonu, který se stal postrachem všech evropských armád. Prototyp měl být připraven k otestování u příležitosti příštích Hitlerových narozenin 20. dubna 1942. Henschel vývoj urychlil převzetím některých konstrukčních prvků z VK 3601 a dalšího prototypu označeného VK 3001 ( H ).

Výsledkem byl tank VK 4501 ( H ). Přípona H v závorce označuje firmu Henschel. Svůj návrh představil také Porsche. Podle stejné specifikace postavil tank označený VK 4501 ( P ). Pro výrobu byl v srpnu 1942 schválen Henschelův návrh. PzKpfw VI Tiger Ausf. E ( SdKfz 181 ) se vyráběl od srpna 1942 do srpna 1944, celkem vzniklo asi 1 350 vozidel. Poté jej nahradil Tiger II neboli Königstiger. Pro případ, že by se Henschelův tank VK 4501 ( H ) neosvědčil, byla objednána výroba 90 kusů tanku VK 4501 ( P ). Ty se nakonec přestavěly na stíhač tanků s označením Panzerjäger Tiger ( P ) Ferdinand/Elefant ( SdKfz 184 ) s kanonem ráže 88 mm. Vozidlo bylo pojmenováno po svém tvůrci Dr. Ferdinandovi Porschem.

Celkem vznikly tři varianty tanku Tiger. Od základního provedení byl odvozen velitelský tank ( Befehlspanzer Tiger ) s rozšířeným spojovacím vybavením a konečně Sturmtiger, což byl samohybný moždíř, u kterého byla na korbě umístěna pevná nástavba s lafetovaným moždířem typu 61 ráže 38 cm. Sturmtigerů bylo vyrobeno pouhých 10 kusů. Ve své době byl Tiger vynikajícím tankem s výkonnou výzbrojí a dobrou pancéřovou ochranou. Byl však také příliš složitý a tím i výrobně náročný. Jednou z největších slabin byl podvozek s překrývajícími se koly, která se zanášela blátem a kamením. Na východní frontě tento nedostatek mohl pro tank znamenat jistou zkázu. Nečistoty mezi koly zamrzaly a v ranních hodinách, kdy Sověti často začínali útok, dokázaly tanky zcela znehybnit. Při přesunu po železnici používal tank pásy šířky 51,5 cm. V běžném provozu sloužily pásy šířky 71,5 cm.

Široké pásy zajistily přijatelnou hodnotu tlaku tanku na půdu a tím umožnily jízdu v terénu s nižší únosností. Hlavní výzbroj představoval 88 mm kanon KwK 36. Jako pomocná výzbroj sloužil spřažený kulomet MG 34 a kulomet stejného typu, umístěný na pravé straně přední části korby. Vezenou zásobu střeliva tvořilo 84 nábojů pro tankový kanon a 5 850 kulometných nábojů. Poprvé byl Tiger nasazen do boje na východní frontě u Leningradu. Poté sloužil na všech bojištích 2. světové války.