Stíhač tanků Panzerjäger I – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Stíhač tanků Panzerjäger I

 

Základní technické údaje: Panzerjäger I

Posádka: 3, hmotnost: 6 t, rozměry: délka celková 4,14 m, šířka 2,013 m, výška 2,1 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec Maybach NL 38 o výkonu 100 k ( 74,6 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 140 km, brodění 0,6 m, stoupání 57 %, svislá překážka 0,34 m, příkop 1,4 m, pancéřování: 6 – 14,5 mm, výzbroj: kanon Pak ( t ) ráže 47 mm

Na začátků výroby tanků PzKpfw I se předpokládalo, že budou sloužit především k výcvikovým účelům, ale že v případě nutnosti se během prvních let války použijí i jako bojové tanky, neboť větší a těžší tanky v té době ještě nebudou ve výzbroji v dostatečných počtech. PzKpfw I měl pouze dvoučlennou posádku. Výzbroj tvořily dva kulomety a pancéřování vozidel bylo velmi slabé. Tanky PzKpfw I nemohly být životaschopnými bojovými prostředky a většina z nich se koncem roku 1940 z výzbroje bojových jednotek vyřadila. Poté se stroje konečně začaly používat k původně plánovaným účelům. Armádě však zůstala řada podvozků, pro které zprvu neměla uplatnění. Podvozky se nakonec využily při stavbě prvních německých samohybných kanonů.

Němci dospěli k názoru, že určitá forma samohybného kanonu by byla vynikající zbraní protitankových jednotek, které jinak běžně používaly tažené kanony. Těmto požadavkům se poprvé vyšlo vstříc instalací 3,7 cm protitankové kanonu Pak 35/36 na korbu tanku PzKpfw I, ze kterého se demontovala věž. Výsledné vozidlo mělo slibné parametry, nakonec však do výzbroje přijato nebylo, neboť již v polovině roku 1940 bylo zřejmé, že uvedený kanon k prostřelení pancířů budoucích tanků stačit nebude. Proto jej nahradil československý 47 mm protitankový kanon. Vzniklý prostředek pak přijali do výzbroje pod označením Panzerjäger I für 4,7 cm Pak (t).

Československý kanon byla výkonná zbraň.  Jeho protipancéřové střely probíjely pancíře většiny tanků, se kterými se Němci na začátku války mohli střetnout. Firma Alkett AG vyrobila 132 těchto stíhačů tanků. Jednalo se o úplně první pokus o konstrukci stíhače tanků, při jehož stavbě se z tankového podvozku pouze odstranila původní věž, před ložiště věže se umístila pancéřová nástavba a nad kapotou motoru malá pracovní plocha.

Pancéřová nástavba zůstala nahoře a vzadu otevřená. Posádku tvořil řidič, jehož stanoviště zůstalo stejné jako v PzKpfw I a dvoučlenná obsluha kanonu. Vezená zásoba střeliva běžně činila 74 nábojů, v případě potřeby se mohla podstatně zvýšit. Ke stavbě vozidla se většinou používal podvozek PzKpfw I Ausf. B. Panzerjäger I byl nasazen v severní Africe a běhen počátečních fází napadení Sovětského svazu. Představoval účinnou zbraň proti tankům protivníka, vzhledem k nedostatečné pancéřové ochraně však byla jeho posádka snadno zranitelná. Když se německé armádě naskytla příležitost vyzbrojit se lepšími prostředky, byly Panzerjägery I staženy z frontové služby a převeleny do míst, kde vykonávaly spíše policejní než bojovou službu. Mezi lokality jejich přítomnosti patřily balkánské země, kde se vozidla uplatnila při protipartyzánských operacích. Jednotky bojující na východní frontě koncem roku 1942 často demontovaly kanon a zbytek vozidla používaly jako transportér materiálu. Některé jednotky nahradily původní hlavní výzbroj francouzským kanonem stejné ráže. V polovině roku 1944 pokračovalo ve službě již jen velmi málo vozidel Panzerjäger I.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt