Stíhač tanků Nashorn – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Stíhač tanků Nashorn

 

Základní technické údaje: Nashorn

Posádka: 5, hmotnost: 24,4 t, rozměry: celková délka 8,44 m, délka korby 5,80 m, šířka 2,86 m, výška 2,65 m, pohonná jednotka: zážehový motor Maybach HL 120 o výkonu 265 k ( 197,6 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 40 km/h, dojezd na silnici 210 km, brodění 0,8 m, stoupání 57 %, svislá překážka 0,6 m, příkop 2,3 m, pancéřování: 10 – 30 mm, výzbroj: kanon Pak 43 ráže 88 mm + jeden kulomet ráže 7,92 mm

Ve snaze vyzbrojit vojska co největším počtem stíhačů tanků používala německá armáda během války mnoho improvizovaných vozidel. Některé takto vzniklé prostředky byly lepší, jiné horší. Patřil k nim i takzvaný speciální nosič zbraní. Původně měl převážet ohromnou těžkou polní houfnici sFH 18 a nést označení Geschützwagen III/IV. Používal totiž podvozek PzKpfw IV a některé součásti PzKpfw III. Přes značnou poptávku po této verzi samohybné dělostřelecké zbraně bylo rozhodnuto nosič upravit pro instalaci rozměrného 8,8 cm kanonu Pak 43. Takto vznikl 8,8 cm Pak 43/1 auf GW III/IV ( protitankový kanon ráže 8,8 cm 43/1 na samohybné lafetě III/IV ). První z těchto nových stíhačů vznikl během roku 1943, byl znám pod dvěma jmény, oficiálně se nazýval Nashorn ( nosorožec ), často mu též říkali Hornisse ( sršen ).

Nashorn byl typickým zástupcem přechodných typů stíhačů tanků. Kanon byl umístěn za mohutným čelním pancířem, zatímco boční stěny nástavby byly poměrně tenké a shora a vzadu byla nástavba otevřená. Lafeta kanonu byla dosti vysoká. Nashorn měl řadu nedostatků. Jeho značná výška a rozměry bránily účinnému maskování. Pokud by vozidlo nadále sloužilo jen jako nosič dělostřelecké výzbroje, nebyly by větší rozměry problémem. Nashorn však měl plnit úlohu stíhače tanků, což byla jiná situace. K pronásledování tankových cílů na bojišti se příliš nehodil. Spíše se používal ke střelbě ze zálohy, kdy mohl využít značný výkon svého dalekonosného kanonu. Dokázal zasahovat cíle ve vzdálenosti 2 000 m i více. Většina stíhačů tanků střílela na podstatně kratší vzdálenosti.

Z pětičlenné posádky Nashornu se účinné pancéřové ochrany dostávalo jen řidiči. Zbytek posádky putoval v otevřené nástavbě kryté plachtou. Většina ze 40 nábojů vezených ve vozidle byla uložena v držácích podél stěn uvnitř nástavby. Střelec byl vybaven obvyklým zaměřovačem pro přímou střelbu na viditelné cíle, ale také dělostřeleckým zaměřovačem pro případ, že by se kanon Pak 43 použil k nepřímé střelbě na velké vzdálenosti. Ke konci výroby stíhače byl Pak 43 nahrazen podobným 8,8 cm kanonem Pak 43/41. Nový kanon doplnil starší Pak 43, od něhož se lišil jednodušším způsobem výroby ( neměl skládanou hlaveň se samostatnou duší s vývrtem ). Balistické charakteristiky obou zbraní však byly stejné. Jako pomocnou výzbroj vezl Nashorn kulomet, posádka byla vyzbrojena dvěma samopaly. Většina vyrobených Nashornů pocházela od jejího hlavního výrobce, firmy Deutsche Eisenwerke se závody v Teplitz – Schenau a v Duisburgu. Do ukončení výroby v roce 1944 vzniklo 473 těchto vozidel. V boji mohl být Nashorn účinnou zbraní díky svému výkonnému kanonu, jako stíhač tanků byl však příliš vysoký a rozměrný. Ve výrobě jej držel pouze nedostatek jiných a lepších prostředků.

 

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt