Stíhač tanků Hetzer – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Stíhač tanků Hetzer

 

Základní technické údaje: Hetzer

Posádka: 4, hmotnost: 14,5 t, rozměry: délka s kanonem 6,20 m, délka korby 4,80 m, šířka 2,50 m, výška 2,10 m, pohonná jednotka: zážehový motor Praga AC/2800 o výkonu 150 – 160 k ( 111,9 – 119,3 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 39 km/h, dojezd na silnici 250 km, brodivost 0,9 m, stoupání 75 %, svislá překážka 0,65 m, příkop 1,3 m, pancéřování: 8 – 60 mm, výzbroj: kanon Pak 39 ráže 75 mm + dálkově ovládaný kulomet na střeše vozidla

Stíhače tanků vzniklé přestavbou existujících tankových podvozků, jako například Marder III, se pokládaly za poměrně zdařilé. Výsledkem však bylo téměř vždy dosti vysoké a neohrabané vozidlo, postrádající detailní propracování a jevící známky spěchu, který vznik prostředku doprovázel. Na druhou stranu řada útočných kanonů a dělostřeleckých zbraní blízké palebné podpory při mnoha příležitostech prokázala, že je lze také účinně využít v boji proti tankům. V roce 1943 se Němci rozhodli vyrábět lehký stíhač tanků na bázi PzKpfw 38 ( t ), který v podstatě přejímal koncepci stavby německých útočných kanonů. Tak vznikl jeden z nejlepších německých stíhačů tanků, Jagdpanzer 38 ( t ) 7,5 cm Pak 39, neboli Hetzer ( štváč ).

Hetzer převzal motor, zavěšení a pojezdová kola z lehkého tanku PzKpfw 38 ( t ). Nová byla korba se silně skloněným čelním pancířem, který čtyřčlenné posádce poskytoval účinnou ochranu. Hlavní výzbroj tvořil 7,5 cm kanon Pak 39 upravený pro instalaci ve vozidle. Na střeše korby měl Hetzer namontován dálkově ovládaný kulomet. Výroba nového vozidla začala v Praze koncem roku 1943, dále se do ní zapojily podniky v Plzni, Hradci Králové a Vratislavi, které brzy dodávaly velké počty Hetzerů. V boji se ukázalo, že se jedná o velmi šťastnou kombinaci kanonu a podvozku. Vozidlo bylo malé a nízké, dobře pancéřované s výbornými jízdními vlastnostmi v terénních podmínkách. Kromě těžkých tanků byl kanon schopen zničit prakticky všechna ostatní obrněná vozidla na bojišti.

Vyřadit z boje Hetzera však bylo velmi obtížné, právě pro jeho malé rozměry, díky kterým se mohl snadno skrýt před protivníkem. Poptávka frontových jednotek po tomto vozidle neustále vzrůstala, až se nakonec v závěru roku 1944 veškerá výroba podvozků PzKpfw 38 ( t ) zužitkovala ke stavbě Hetzerů. Výroba pokračovala až do dobytí továren v květnu 1945. Do té doby vzniklo 1 577 vozidel tohoto typu. Na základě Hetzera vzniklo několik speciálně upravených verzí, například plamenometný Flammpanzer 38 ( t ) nebo lehké vyprošťovací obrněné vozidlo Bergepanzer 38 ( t ). Hetzerův příběh s rokem 1945 neskončil. Po válce se výroba Hetzera obnovila pro potřeby československé armády. Hetzer se dokonce v letech 1947 – 1952 vyvážel do Švýcarska, kde byl součástí armádní výzbroje až do počátku 70. let

Válečné Hetzery se také používaly při různých testech, které sloužily k ověření různých zbraní. Při jednom testu se kanon upevnil přímo k čelnímu pancíři, bez brzdovratného zařízení. Cílem bylo zjistit, zda taková zbraň bude fungovat ( fungovala ). Další zkušební podvozek měl vestavěnu 15 cm pěchotní houfnici. Vznikly ještě další projekty tohoto druhu, žádný z nich však nedospěl do stadia zralého k sériové výrobě. K naplnění velké poptávky se montážní linky soustředily na výrobu základního provedení. V současné době je Hetzer hodnocen jako jeden z nejlepších německých stíhačů tanků. Byl to výkonný malý prostředek, výrobně mnohem levnější a lépe ovladatelný než jiná větší vozidla. I když byl vyzbrojen pouze kanonem ráže 75 mm, mohl ničit prakticky všechny tanky protivníka a přitom byl jen o málo vyšší než stojící muž.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt