SdKfz 9 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

SdKfz 9

Základní technické údaje: SdKfz 9 schwerer Zugkraftwagen 18 t

Posádka: 9, hmotnost: 18 t, rozměry: délka 8,25 m, šířka 2,60 m, výška 2,76 m, pohonná jednotka: zážehový 12válec Maybach HL o výkonu 250 k  ( 186,4 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 50 km/h

Zdaleka největší dělostřelecký tahač 2. světové války byl 18 tunový schwerer Zugkraftwagen SdKfz 9. Tento prostředek měl svůj původ v požadavcích armády z roku 1936 na těžké vyprošťovací vozidlo, jehož úkolem měla být technická podpora tankových formací a vyprošťování nepojízdných tanků. Zakázku na výrobu získala firma Famo Fahrzeugwerke und Motorwerke v Brestu, která také jako jediná tahač vyráběla. První vozy se objevily v roce 1936 a nesly označení FM gr 1. Pozdější stroje měly označení FM gr 2 a FM gr 3 a používaly větší a výkonnější motory. Nakonec se vyráběly dvě verze. Tahač a vyprošťovací vozidlo.

Základní verzi představoval tahač, určený k přepravě nejtěžších německých děl a některého těžkého ženijního materiálu, včetně mostních konstrukcí. SdKfz 9 sloužil k tažení 24 cm děl K3, 21 cm děla Krupp K 38 a různých těžkých houfnic a kanonů Škoda. Luftwaffe používala malý počet tahačů k tažení mobilní verze supertěžkého 12,8 cm protiletadlového kanonu Flak 40. Protiletadlový kanon tvořil výzbroj jediné samohybné zbraně, postavené na bázi SdKfz 9. Tato varianta z roku 1943 vezla 8,8 cm Flak 37 a měla pancéřovanou kabinu. Bočnice valníkové plochy s instalovaným kanonem se daly vodorovně sklopit, aby usnadnily práci obsluze kanonu. Při střelbě se mohlo vozidlo stabilizovat malými podpěrami. Od vyprošťovacího vozidla vznikla dvě provedení, SdKfz 9/1 a SdKfz 9/2. SdKfz 9/1 měl otočný jeřáb o nosnosti 6 000 kg, který však pro některé práce nestačil. Proto vznikl SdKfz 9/2 s jeřábem o nosnosti 10 000 kg a se stabilizačními opěrami. Jeřáb měl rameno, určené k zavěšení protizávaží pro zvedání těžkých břemen. SdKfz 9 byla velmi mohutná vozidla. Dokázala utáhnout břemena do velikosti tanku PzKpfw IV, na tanky Panther a Tiger však nestačila. S objevením těžkých tanků ve výzbroji však bylo nutné řešit problematiku jejich vyprošťování.

Vyprošťovací SdKfz 9 se proto u příslušných jednotek těžkých tanků organizovaly do tříčlenných družstev, protože k vyproštění tanku Tiger bylo třeba nejméně dvou vozidel. Ke zvýšení tažné síly se některé polopásové tahače záhy opatřily rozměrnou ostruhou. Přesto však k vytažení zapadlého Tigera bylo třeba nejméně dvou vozidel a k odtažení poškozeného tanku i tří. Jediným východiskem z této situace byl vývoj nového těžkého vyprošťovacího vozidla. To se nakonec objevilo pod názvem Bergepanther. Výroba SdKfz 9 skončila během roku 1944. V té době se poslední verze SdKfz 9 vybavovaly motory Maybach stejného typu, jaký sloužil k pohonu tanků PzKpfw IV. SdKfz 9 byly mohutné stroje, vzbuzující dojem úžasné síly. Je však třeba pamatovat, že základní provedení tahače stálo 60 000 říšských marek, přičemž tank Panther stál 117 000 marek.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt