Maultier – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Maultier

Základní technické údaje: Maultier

Posádka: 3, hmotnost: 7,1 t, rozměry: délka 6,0 m, šířka 2,2 m, výška: 2,5 m, pohonná jednotka: zážehový 6válec o objemu 3,6 l, výkony: nejvyšší rychlost na silnici 38 km/h

První zima války v Sovětském svazu ( 1941 – 1942 ) byla pro německou armádu velmi těžkou zkouškou. Její kolová vozidla byla naprosto bezmocná při konfrontaci s počasím, charakterizovaným střídáním mrazů a oblev, které provázelo počátek ruské zimy a přinášelo nekonečné množství bahna. Za této situace mohla styk s předními liniemi zajistit jen polopásová vozidla. Převelení cenných polopásových vozidel od jejich stanovených funkcí k plnění každodenních zásobovacích úkolů bylo pochopitelně neekonomické. Proto bylo rozhodnuto zahájit výrobu levných polopásových užitkových automobilů. Za jejich základ se vzaly produkční nákladní vozy Opel a Daimler – Benz, u nichž zadní nápravy nahradily pásové jednotky vyrobené z kol a pásů tanku PzKpfw I. Tento postup byl velmi hospodárný, neboť v té době právě končila výroba tanku PzKpfw I a jejich tovární provozy tak našly nové uplatnění. Celkově si výroba nových polopásových užitkových vozů vyžádala jen malé náklady.

Nové polopásové vozy dostaly jméno Maultier ( soumar ). K jejich stavbě se většinou používaly podvozky vozů Opel typ S/SSM. V provozu se Maultiery poměrně dobře osvědčily, se svými vlastnostmi v terénu se však nemohly měřit s pravými polopásovými transportéry. Jejich nasazení se soustředilo na východní frontu, kde plnily úkoly zabezpečení pravidelného zásobování. Když se Maultier osvědčil, jako užitkové bojové vozidlo, hledali pro něj Němci další uplatnění. Německé raketometné baterie ( Nebelwerfer ) se koncem roku 1942 staly pevnou součástí dělostřelecké výzbroje. Bylo rozhodnuto, že tankové formace budou mít své vlastní raketometné jednotky. V té době většina baterií Nebelwerfer používala tažené raketomety. Raketometné jednotky v rámci tankových formací ovšem musely mít samohybné zbraně, které by zvládaly tempo přesunu pásových vozidel. Nejdříve se uvažovalo o instalaci raketometu na polopásová vozidla. Protože však bojové typy nebyly k dispozici, padla volba na Maultier.

Na podvozku základního provedení přibyla pancéřovaná kabina řidiče, kapota a korba. Na střeše korby se umístil 15 cm 10hlavňový raketomet Panzerwerfer 42. Raketomet mohl měnit odměr v rozsahu 270° a náměr v rozsahu 80°. Všech deset raket odpaloval v jedné salvě. Armáda objednala 3 000 těchto upravených vozidel s tím, že pokud to výrobní počty dovolí, budou se raketomety montovat na těžký polopásový tahač sWS, k čemuž však nedošlo ( kromě malé série prototypů ). První raketometné Maultiery se dočkaly nasazení v roce 1943. Vozidla měla tříčlennou posádku. Rakety se přepravovaly přímo v hlavních, další rakety se vezly ve schránkách na bocích nízké korby. Obrannou výzbroj vozidla obvykle představoval jeden kulomet. Některé pancéřované Maultiery neměly raketomet a sloužily jako muniční vozy k vezení střeliva pro samohybné raketomety. Muniční Maultiery používaly i jiné jednotky než baterie Nebelwerferů. Maultiery sloužily jako frontová muniční vozidla, i když jejich pancéřování chránilo posádku pouze proti střelám z ručních zbraní a střepinám granátů.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt