Nimród – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Nimród

Základní technické údaje: Nimród I

Posádka: 6, rozměry: délka 5,32 m, šířka 2,30 m, výška 2,80 m, hmotnost: pohonná jednotka: motor Büssing – NAG L8V/36TR,8V o výkonu 155 k při 2 750 otáčkách za minutu, výkony: maximální rychlost 35 km/h, dojezd 225 km, brodění: 0,7 m, příkop: 2 m, pancéřován: 6 – 13 mm, výzbroj: 40 mm kanon 36 M se 160 náboji

M 40 Nimród.jpg

Ředitel švédské firmy Landsverk A.B. navštívil v říjnu 1938 Budapešť, aby maďarské armádě nabídl lehký tank L – 60, samohybné protiletadlové dělo L – 62 a obrněný automobil L – 181. Honvédség zakoupil licenční práva nejen na lehký tank L – 60 ( pozdější Toldi ), ale také na L – 62. Jeho výhodou bylo, že používalo 40 mm protiletadlový kanon Bofors, který Maďaři už vyráběli v licenci a že jeho základem byl podvozek Toldi, prodloužený a rozšířený pro větší průměr věžového prstence. Maďarští představitelé odzkoušeli vozidlo L – 62 na jaře roku 1937. Po podepsání licenční smlouvy zakoupili jedno nevyzbrojené vozidlo, které dorazilo do Maďarska na počátku roku 1939. Oproti původnímu L – 62 mělo některé menší modifikace, jako zvýšenou pancéřovou ochranu hlavních reflektorů, přidaný větrací otvor převodovky a otvor pro zaměřovač děla. Došlo také k odstranění dvou postranních krycích pancéřových desek z věže.

Vozidlo bylo následně vybaveno maďarským 40 mm dělem Bofors. Toto dělo muselo být upraveno, aby se vešlo dovnitř věže ( jeho základní deska byla zkrácena a zvedací čepy hlavně byly o 80 cm posunuty dozadu ). Rozmístění čtyřčlenné posádky bylo také změněno, stejně jako umístění zaměřovacího dalekohledu a zařízení na vyhazování použitých nábojnic. Vozidlo poté dostalo registrační číslo H – 005. V srpnu a září probíhaly jízdní a střelecké zkoušky. Kadence činila 120 ran za minutu při úsťové rychlosti 850 metrů za vteřinu. Dělo prokázalo dobrou účinnost proti tankům. Zástupci armády však požadovali přidání dalšího člena posádky – velitele. Velitel seděl na pravé straně tohoto nového prostoru a po jeho levici se nacházela radiostanice R – 5M. Mezi nimi byl vyhazovač prázdných nábojnic a jejich lapač. Věž byla vysoká 88 cm, její zadní část 66 cm. Její zešikmení dávalo tomuto stroji typickou siluetu. Podvozek se skládal na každé straně z hnacího kola vpředu, pěti pojezdových kol a napínacího kola vzadu + tří napínacích kladek.

Prototyp byl dokončen v říjnu 1940 ale ještě předtím, v září 1940, dostala firma MÁVAG objednávku na 46 vozidel v rámci plánu Huba II. V říjnu 1941 byla objednána druhá série, celkem 89 vozidel. Vozy této série měly být namísto původních motorů Büssing vybaveny maďarskými motory Ganz VIII VGT 107. První stroj tohoto typu, který po legendárním otci Hunora a Magyara, předků všech Maďarů, obdržel jméno Nimród, byl v Maďarsku vyroben v říjnu 1941 a dostal registrační číslo H – 055. Deset vozidel bylo vyrobeno v listopadu a 16 v prosinci 1941. Zbývajících 19 vozidel první série bylo dodáno v květnu – červnu 1942. Prvních 9 strojů druhé série bylo dodáno v květnu 1943. Do prosince dostala armáda dalších 72 vozidel a posledních 17 dostavěla firma MÁVAG v dubnu 1944. Celkem bylo dodáno 135 Nimródů.

Nimród byl od počátku plánován jako stíhač tanků. Jeho kanon 36 M dostal novou hlaveň o kalibru 40 mm a dostal proto nové označení 40 M. Zkušenosti z východní fronty ale brzy ukázaly, že 40 mm kanony nestačí na sovětské střední a těžké tanky, navíc slabé pancéřování Nimródu neposkytovalo dostatečnou ochranu před nepřátelskou palbou. Nimródům byla proto přisouzena protiletadlová role, pro kterou se dobře hodily. Jejich nové označení, zavedené v říjnu 1942, bylo 40 mm pancéřovaný kulomet 36/40 M. Nimród nesl plně automatický kanon Bofors v otočné, nahoře otevřené věži. Pancéřování činilo 13 mm na korbě a 10 mm na věži. Vozidlo bylo těžší než tank Toldi a protože mělo stejný motor, bylo pomalejší. Velkou výhodou jeho kanonu bylo, že používal i výbušné granáty, které měly na nízko letící letadla drtivé účinky. Nimródy se dostaly na frontu poprvé v květnu 1942 s 1. obrněnou polní divizí, ve které 18 vozidel tvořilo 51. prapor pancéřovaných kulometů se třemi bateriemi po 6 strojích. Bitvy na Donu přežila jen 3 vozidla. Poté bojovala tato vozidla v různých jednotkách až do konce 2. světové války. Jeden ze dvou přežívajících Nimródů, patřil donedávna Maďarskému vojenskému muzeu v Budapešti. Druhý je majetkem tankového muzea v Kubince u Moskvy.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt