Střední tanky Fiat M 11/39 a M 13/40 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Střední tanky Fiat M 11/39 a M 13/40

Základní technické údaje: Carro Armato M 13/40

Posádka: 4, hmotnost: 14 t, rozměry: délka 4,92 mm, šířka 2,2 m, výška 2,38 m, pancéřování: 6 – 42 mm, výzbroj: kulometné dvojče Breda model 38 ráže 8 mm + kanon ráže 47 mm a s ním souose montován další kulomet Breda model 38 ráže 8 mm, další kulomet byl umístěn na střeše vozidla

V roce 1937 Fiat postavil prototyp Carro Armato ( obrněný vůz ) M 11/39, který používal obdobný systém zavěšení kol jako tančík L 3, měl však na každé straně šest pojezdových kol. Zevnějškem připomínal americký tank M 3 Lee. V pravé části korby měl lafetován 37 mm kanon. Řidič měl stanoviště v přední části korby vpravo, věž byla posazena uprostřed korby. Výzbroj věže tvořila dvoumontáž kulometů ráže 8 mm. Dalším vývojem vznikl podvozek s osmi pojezdovými koly na každé straně. Tento podvozek používaly všechny následující typy italských středních tanků. Celkem se vyrobilo jen 100 kusů tanků M 11/39, protože se pokládaly za málo účinné. V roce 1940 jich 70 odcestovalo do severní Afriky, kde byly mnohé ukořistěny, nebo byly zničeny během prvních bitev s britskými jednotkami.

Výsledkem dalšího vývoje byl typ M 13/40 s podobným podvozkem, ale přepracovanou nýtovanou korbou s pláty o tloušťce 6 – 42 mm. Stanoviště řidiče bylo v levém předním rohu korby, kulometčík vedle něj obsluhoval kulometné dvojče Breda model 38 ráže 8 mm a radiostanici. Dvoumístná věž byla umístěna uprostřed korby. Velitel/střelec měl stanoviště v pravé a nabíječ v levé straně věže. Na střeše věže byl dvoudílný poklop. Hlavní výzbroj představoval 47 mm kanon délky 32 ráží, s náměrem v rozsahu od - 10° až do + 20°. Věž se otáčela v rozsahu 360°. Souose s kanonem byl umístěn kulomet Breda model 38. Podobný kulomet v roli protiletadlové zbraně byl na střeše vozidla. Tank vezl 104 náboje pro kanon a 3 048 nábojů pro kulomety. Motor měl své místo v zádi vozidla, jeho točivý moment se přenášel pomocí hnacího hřídele k převodovce v přední části korby. Podvozek tvořily čtyři kolébky spojené po dvojicích, každá kolébka nesla dvě pojezdová kola. Odpružení dvojic kolébek zajišťovala listová pera. Napínací kolo bylo vzadu a hnací vpředu, pás podpíraly tři kladky.

Tank M 13/40 vyráběla společnost Ansaldo – Fossati tempem 60 – 70 jednotek měsíčně. Celkem vzniklo 779 vozidel. Tank se široce uplatnil u italských jednotek v severní Africe. Jeho vnitřní prostor byl velmi stísněný. Spolehlivost tanku v polních podmínkách byla velmi nízká, po zásahu tank často zachvátil požár. Britská armáda se zmocnila mnoha tanků, které jejich původní posádky opustily. Kořistní vozidla začlenili Britové počátkem roku 1941 k britskému 6. královskému tankovému pluku a australskému 6. jízdnímu pluku. Spojenecká vojska měla tehdy zoufalý nedostatek vlastní obrněné techniky. Australský pluk postavil na italských tancích tři prapory, nazvané Dingo, Rabbit a Wombat. Aby se nestaly terčem vlastních jednotek, měly tanky na bočních stranách, zadní části věže a šikmém předním pancíři namalovány bílé klokany. Velitelské vozidlo Semovente Comando M 40 byl v podstatě základní M 13/40 s demontovanou věží, doplněný rozšířeným spojovacím vybavením, které veliteli umožňovalo komunikaci s vyššími stupni velení. Dalším vývojem tanku M 13/40 vznikly typy M 14/41 a M 15/42.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt \ mobilní verze