Základní technické údaje: Semovente L.40 da 47/32

Posádka: 2, hmotnost: 6,5 t, rozměry: délka 4,00 m, šířka 1,95 m, výška 1,63 m, pohonná jednotka: zážehový 4válec SPA 18 D o výkonu 68 k ( 51 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 42,3 km/h, dojezd na silnici 200 km, brodivost 0,8 m, stoupání 84 %, svislá překážka 0,8 m, příkop 1,7 m, výzbroj: kanon ráže 47 mm

Během 2. světové války si Italové nezískali pověst průkopnických konstruktérů, alespoň ne v oblasti obrněné techniky. V jednom směru však předstihli ostatní – koncepce stíhače tanků se zde vyvíjela již koncem 30. let. V té době vyrobili zajímavé vozidlo Semovente L.3 da 47/32 vyzbrojené 47 mm  protitankovým kanonem s hlavní dlouhou 32 ráží. L.3 měl kanon umístěný na otevřené nástavbě v přední části malého a nízkého podvozku, který měl svůj původ v tančíku L 3. Posádku vozidla tvořili dva muži. Vozidlo neposkytovalo posádce prakticky žádnou ochranu a vzbudilo tak jen malý zájem.

Když Italové v roce 1941 vstoupili do války, velmi brzy zjistili, že jejich tak vychvalované tankové zbraně jsou slabě vyzbrojené a nedostatečně pancéřované. To platilo především v případě lehkých tanků, do jejichž stavby plynuly z italské státní pokladny nemalé prostředky. Tanky řady L 6 měly slabé pancéřování a účinnost jejich 37 mm kanonů byla velmi nízká. Hlavní bojová varianta L 6/40 se v bojích v severní Africe ukázala jako naprosto neúčinná proti britským tankům. Na základě tanku se samozřejmě stavěly protitankové zbraně s omezeným rozsahem odměru. Společnost Fiat – SPA a Ansaldo vytvořily na jeho podvozku stíhač tanků. Pro nové vozidlo se použil licenčně vyráběný výkonný 47 mm kanon, vycházející z rakouského víceúčelového protitankového/pěchotního podpůrného kanonu Böhler.

Byl to jeden z nejvýkonnějších protitankových kanonů své doby. U nového vozidla Semovente L.40 da 47/32 byl lafetován v jednoduché krabicové nástavbě postavené přímo na lehkém podvozku. Koncepce vozidla byla jednoduchá a funkční, posádce však prakticky kolmé stěny nástavby neposkytovaly takovou ochranu, jakou by jim mohl poskytnout skloněný pancíř. Něco je však lepší než nic a tak se vozidla zapojila koncem roku 1942 do boje. Celkem vzniklo 280 vozidel tohoto typu. V boji se dobře osvědčily proti lehčím tankům a jiným obrněným vozidlům, se kterými se střetly v severní Africe. Vezenou zásobu střeliva tvořilo 70 nábojů.

Když se Italové v roce 1943 vzdali Spojencům, Němci se rychle zmocnili velkého počtu těchto vozidel a dalšího vojenského materiálu. Němci vozidla Semovente L.40 da 47/32 ihned zařadili do výzbroje. Vzhledem k terénním podmínkám bojiště v Itálii měli Němci během svého dlouhého ústupu v letech 1944 a 1945 jen velmi málo příležitostí k použití těchto strojů. Ze stíhačů Semovente se často demontoval kanon a vozidlo nadále sloužilo jako pohyblivé dělostřelecké stanoviště vyšších velitelů. Jeho výzbroj tvořil 8 mm kulomet Breda model 38. Semovente L.40 da 47/32 byl možná jen jednoduchou přestavbou a měl jen slabý účinek na pancíře protivníka, nicméně byl důkazem toho, že koncepci stíhače tanků převzali i Italové a používali jí v míře, jakou připouštěly jejich omezené výrobní kapacity.