Základní technické údaje: tančík vz. 33

Posádka: 2, hmotnost: 2,3 t, rozměry: délka 2,70 m, šířka 1,75 m, výška 1,45 m, pohonná jednotka: vodou chlazený motor Praga AH o výkonu 30 HP, výkony: maximální rychlost 35km/h, dojezd 100 km, pancéřování: 4 – 12  mm, výzbroj: 2 lehké kulomety vz. 26

Tančík vz. 33 bylo malé pásové vozidlo určené pro pohyblivý boj v terénu. Konstrukčně tento stroj vycházel z anglického tančíku Carden – Loyd Mk.VI. Pro potřeby československé armády byly zakoupeny tři stroje. Spolu s nákupem anglických tančíků byla zakoupena i licence na výrobu těchto vozidel v ČKD. Na základě licence a smlouvy s československou  armádou, vyrobila továrna dle anglického projektu čtyři tančíky. Tři z nich  byly dodány armádě ke zkouškám, jeden prototyp zůstal ČKD. Anglické tančíky spolu s nově vyrobenými stroji ( nesly označení P nebo také CL – P ) se účastnily mnoha zkoušek a vojenských cvičení. Závěr zástupců armády a techniků z Vojenského technického a leteckého ústavu ( VTLÚ ), byl pro tato pásová vozidla značně negativní. Bylo nutné projekt přepracovat. Z původní konstrukce byl využit podvozek a řízení. Zbytek vozidla byl přepracován dle požadavků zástupců armády. Na konstrukci tančíku P – I, jak se nový projekt  nazýval, nemalou měrou pracoval i známý konstruktér A. Surin.

Karoserie byla zhotovená z pancéřových plechů. Tloušťka plechů byla různá. Kolmé stěny před posádkou, přední stěna a kryt diferenciálu byly zhotoveny z 12 mm plechu. Žaluzie v přední části vozidla z pancéřových úhelníků tloušťky 10 mm. Zadní stěna, boční kolmé stěny a zadní žaluzie byly vyrobeny z plechů tloušťky 8 mm. Veškeré skloněné plechy nad prostorem posádky a přední stěna spodku karoserie byly tloušťky 6 mm. Spodek karoserie a blatníky byly tloušťky 5 mm. Strop a poklopy byly zhotoveny z plechů  tloušťky 4 mm. Původní projekt P – I byl na žádost VTLÚ změněn, některé tloušťky plechů totiž měly být slabší, přední stěna 9 mm, boční stěny 6 mm a spodek vozidla jen 3 mm. Plechy na karoserie všech tančíků vyrobila Poldina huť. S kvalitou plechů byly potíže. První série plechů byla připravena 15. září 1933 k nastřelovacím zkouškám, při nichž větší část plechů nevyhověla a byla huti vrácena. Opakované nastřelovací zkoušky proběhly opět s nevalným výsledkem. Po nich bylo 8. listopadu ČKD informováno o zjištěných nedostatcích při nastřelování. Protokol o úspěšném provedení nastřelovacích zkoušek byl vypracován 3. ledna 1934. V přední a zadní části korby bylo vozidlo opatřeno tažným okem, které mělo vydržet tah 2 000 kg.

Pásy byly složeny ze 128 až 130 článků ( záleželo na poloze napínacího kola ) o rozteči cca 43 mm, širokých 185 mm. Články pásů měly na okrajích řadu výstupků ( zubů, výška zubu  cca 40 mm ), toto provedení se nazývalo korýtkové. Jednotlivé články byly spojeny čepy ( o průměru 10 mm ), které na jedné straně byly opatřeny hlavou a na druhé byly roznýtovány. Motor použitý v tančíku byl spodový Praga AH, o obsahu 1,95 litru. Seřízen byl na použití lihobenzínové směsi o hustotě  750 – 800 g/dm³. Výkon motoru při 1700 otáčkách za minutu byl 16,9 kW ( 23 k ), při 3 000 otáčkách stoupl na 22,1 kW ( 31 k ). Nijak nezakrytý motor se nacházel přímo mezi sedadly řidiče a střelce. Z důvodu zvýšené izolace uvnitř stroje bylo výfukové potrubí izolováno azbestem. Firma ČKD se v roce 1934 neúspěšně snažila o export tančíků P – 1. Stroje byly nabízeny Argentině, Brazílii, Estonsku, Litvě, Bolívii, Švédsku, Jugoslávii, Číně a Persii. Do Persie se však jeden tančík dostal. Jednalo se o firemní prototyp, který byl darován perskému šáhovi, v rámci snahy o získání lukrativní zakázky v Iránu.

Od roku 1934  do roku 1936 sloužily tančíky v československé armádě  především k výcviku. Mezi vojáky si tančík vysloužil přezdívku Sardinka nebo Plecháč a to podle vzhledu  nedokonalé konstrukce a malých rozměrů.  Patnáct tančíků obdržela 1. rota tančíků. Stejný počet byl přidělen 2. rotě tančíků a dalších deset vozů dostala 3. rota lehkých tanků. Zbylých třicet strojů bylo uloženo ve skladu PÚV ( Pluk útočné vozby ) v Milovicích. Později byly tančíky rozděleny mezi tři pluky útočné vozby. PÚV – 1 v Milovicích si ponechal dvacet vozů, další čtyři spadaly pod Učiliště útočné vozby. PÚV – 2  na Moravě měl šestnáct, z toho pět v Olomouci, devět ve Vyškově a dva v Přáslavicích. Slovenský PÚV – 3 dislokoval po osmi vozech v Bratislavě, osmi v Košicích a čtrnácti v Turčanském Sv. Martině. Tančíky byly bojově použity v roce 1938 v hraničních oblastech proti jednotkám Freikorpsu. Několik strojů se účastnilo i bojů v roce 1939 na Podkarpatské Rusi. Naštěstí se na tančíky moc nestřílelo a tak se posádkám těchto strojů nic nestalo. Po okupaci zkonfiskovali Němci čtyřicet tři Tančíků vz. 33 a Slovensku jich zůstalo třicet.