Pěchotní tank Mk. I a II Matilda
Základní technické údaje: Matilda II
Posádka: 4, hmotnost: 27 t, rozměry: délka 5,613 m, šířka 2,59 m, výška 2,51 m, pohonná jednotka: dva zážehové 6válce Leyland, každý o výkonu 95 k ( 71 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 24 km/h, nejvyšší rychlost v terénu 12,9 km/h, dojezd na silnici 257 km, brodění 0,914 m, svislá překážka 0,609 m, příkop 2,133 m, pancéřování 20 – 78 mm, výzbroj: 2liberní kanon + kulomet Besa ráže 7,92 mm
Britská armáda poprvé vyjádřila svojí představu o pěchotním tanku v roce 1934. Podle jejich požadavků záhy vznikl pěchotní tank Mk.I, později přezdívaný Matilda I. Byl to jednoduchý malý tank s dvoučlennou posádkou. Jeho mohutné pancéřování odolávalo všem tehdejším protitankovým zbraním. V malé věži byl instalován kulomet Vickers ráže 7,7 mm, tank poháněl osmiválec Ford, běžně používaný v civilních vozidlech. V dubnu 1937 armáda objednala 140 tanků. Při prvním bojovém nasazení v roce 1940 ve Francii se projevily mnohé nedostatky. Tanky byly pomalé, nedostatečně vyzbrojené a nevhodné pro boj s obrněnými vozidly nepřítele. Tanky Mk.I, které britské armádě zbyly po evakuaci od Dunkerque, nadále sloužily pouze k výcviku.
Na Matildu Mk.I se pohlíželo jen jako na přechodné řešení do doby, než bude k dispozici pěchotní tank A 12 Mk.II. Na novém tanku se začalo pracovat v roce 1936, první vozidla vznikla v roce 1938. Tank Mk.II, byl podstatně větší než Matilda I. Měl čtyřčlennou posádku, ve věži lafetovaný 2liberní kanon ( 40 mm ) a mohutné lité pancéřování tloušťky 20 – 78 mm, neprůstřelné pro všechny tehdy známé protitankové zbraně. Matilda Mk.II byl pomalý stroj určený k přímé podpoře pěchotních jednotek, při níž nebyla rychlost rozhodující. Celkově se jednalo o vzhledný tank, který v porovnání s mnoha svými současníky prokazoval podstatně větší spolehlivost. Přes poměrně slabý výkon kanonu se tank v boji osvědčil. Matilda II měla místo kulometu Vickers ráže 7,92 mm kulomet Besa. Nejdůležitějším obdobím bojové činnosti tanku Matilda byla počáteční tažení v severní Africe. S výjimkou německých 88 mm kanonů nepřekonaly pancéřování tanku žádné další zbraně nepřítele. Matildy byly hlavní oporou britských sil až do bitvy u El – Alameinu, kdy na jejich místo nastoupily lépe vyzbrojené a pohyblivější tanky. Význam tanku se tím však nesnížil, protože účelově přizpůsobené Matildy se ještě dlouho poté používaly k plnění speciálních úkolů.
Jedním z nejdůležitějších provedení byly tanky vybavené cepovým odminovačem, nazvané Matilda Baron a Matilda Scorpion. Široce se využívaly ke zneškodňování min. Matildy také před sebou mohly tlačit válcový odminovač AMRA. Jinou variantou byl samohybný protiletadlový světlomet CDL ( Canal Defense Light ) se speciální věží s výkonným reflektorem, který vytvářel „umělý měsíční svit“. Matildu Dozer s buldozerovou radlicí používali ženisté. Matilda Frog ( žabák ) bylo označení tanků s různými typy plamenometů. Na bázi Matildy vznikly ještě demoliční a jiná speciální vozidla. Všechny účelové nástavby však nevznikly jen v režii britské armády.
Bojové Matildy Australané používali na Nové Guinei a jinde až do konce války v roce 1945. Na bázi tanku Australané vytvořili především několik plamenometných verzí. Němci využívali ukořistěné Matildy k instalaci různých protitankových zbraní. Úplný seznam všech variant na bázi tanku Matilda nebude asi nikdy úplný, protože vznikla i řada polních modifikací. Mnohé změny základní konstrukce nebyly ani zaznamenány. Matilda se však osvědčila v plnění všech jí svěřených úkolů a vojáci, kteří s ní sloužili, na ní nadšeně vzpomínali. Byl to sice pomalý a slabě vyzbrojený, zároveň však spolehlivý a odolný stroj a co bylo nejdůležitější, měl dobré pancéřování.