Archer – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Archer

Základní technické údaje: Archer

Posádka: 4, hmotnost: 16 t, rozměry: celková délka 6,68 m, délka korby 5,54 m, šířka 2,76 m, výška 2,25 m, pohonná jednotka: vznětový 6válec General Motors 6,7 l o výkonu 192 k ( 143 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 32 km/h, dojezd na silnici 225 km, brodivost 0,91 m, stoupání 32 %, svislá překážka 0,84 m, příkop 2,36 m, výzbroj: 17 liberní kanon + kulomet Bren ráže 7,7 mm

IL_Armor048.jpg

Britská armáda během 2. světové války neustále zaostávala za německou armádou se zvyšováním výkonu výzbroje svých tanků. Brzy po vypuknutí války však britští projektanti podnikli doslova kvantový skok, když prakticky se zahájením výroby 6 liberního protitankového kanonu ráže 57 mm odvážně přišli s návrhem nového kanonu ráže 76,2 mm. Brzy se zjistilo, že tento nový kanon, brzy označovaný jako 17 liberní, byl jako tažená zbraň příliš těžký a nepohyblivý. Hledal se proto způsob zvýšení jeho pohyblivosti. V ideálním případě kanon mohl sloužit jako tanková výzbroj, jenže dostatečně velké tanky schopné nést takovou zbraň nebyly k dispozici. Hledalo se proto jiné řešení, uskutečnitelné v krátké době. Po prozkoumání možností již vyráběných prostředků, jako byl podvozek tanku Crusader, se 17 liberní kanon umístil na podvozek pěchotního tanku Valentine. Tento tank se nové úloze nosiče kanonu snadno přizpůsobil. Na podvozku tanku přibila nahoře otevřená nástavba se skloněnými pancéřovými pláty, posunutá k přední části korby. Aby tato kombinace kanonu a podvozku nebyla vpředu přetížená, byla hlaveň kanonu umístěného v lafetě s omezeným rozsahem odměru namířena dozadu. Výsledné vozidlo mělo sloužit jako stíhač tanků a začalo se vyrábět koncem roku 1943.

V březnu roku 1944 sjel z výrobní linky první samohybný 17 liberní Valentine. První objednávka zněla na 800 vozidel. Vojáci se na nové vozidlo dívali poněkud s nedůvěrou, protože kanon namířený dozadu byl v rozporu se zavedenými zvyklostmi. Řidiči také nebyli vozidlem příliš nadšeni. Pracoviště řidiče bylo umístěno uprostřed čelní části korby, přímo pod zadkem hlavně. Při zákluzu se zadek kanonu dostával nebezpečně blízko hlavě řidiče. Posádku dále tvořil mířič kanonu, velitel a nabíječ. Doplňkovou výzbroj tvořil kulomet Bren ráže 7,7 mm. V říjnu 1944 se první Valentiny se 17 liberním kanonem zapojily do bojů na evropské pevnině. Vozidlo dostalo jméno Archer ( lučištník ) a velmi brzy prokázalo svůj ničivý potenciál proti tankům nepřítele. Na dozadu směřující kanon se přestalo hledět jako na nevýhodu.

Naopak se zjistilo, že toto uspořádání má i své klady. Archer se brzy začal používat ke střelbě z maskovaného palebného postavení. Ukrytí vozidla usnadňovala jeho silueta. Při přiblížení tanků nepřítele Archer vystřelil několik ran. Po útoku na cíl se dal na rychlý ústup, přičemž neustále mířil svým kanonem přibližně do směru očekávané odvetné palby. Archery používaly protitankové roty Královského dělostřelectva. Nakonec v oblibě překonaly těžké a nemotorné 17 liberní tažené kanony, sloužící u stejných jednotek. Konec války přinesl zastavení výroby Archerů, kterých do té doby vzniklo 655. Ve výzbroji britských protitankových jednotek zůstaly až do poloviny 50. let.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt \ mobilní verze