Kefalonie – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Kefalonie

Zodpovědnost: Německo

 

Místo: ostrov Kefalonia

 

Doba: září 1943

Násilné odzbrojení italské divize Acqui a následný masakr jejích vojáků na ostrově Kefalonia, kteří po kapitulaci Itálie odmítli odevzdat své zbraně Němcům, patří mezi jeden z největších válečných zločinů Wehrmachtu. Počty mrtvých se vyšplhaly do tisíců.

Po kapitulaci Itálie 8. září 1943 začalo velení německé armádní skupiny E v Řecku okamžitě zaplňovat mocenské vakuum a odzbrojovat zde umístěné italské jednotky. Někde sice Italové přeběhli k partyzánům, ale většinou své zbraně odevzdali poklidně. V několika případech se však Němcům rozhodli vzdorovat. Nejznámější je případ bojů na ostrově Kefalonia, největším z Jónských ostrovů.

Antonio Gandin.jpg

( Velitel italské divize Acqui Antonio Gandin se rozhodl Němcům postavit )

Udržení tohoto prostoru mezi Itálií a Řeckem považovali Němci za prioritu. Na Kefalonii jim zvláště záleželo, protože dělostřelecké baterie umístěné na jejím pobřeží mohly kontrolovat úžiny mezi Lefkadou a Zakynthosem. Ostrovy okupovala od května 1941 italská divize Acqui, jejíž větší část se nacházela právě na Kefalonii, kde také v hlavním městě ostrova v Argostoli sídlil její štáb. Po kapitulaci Itálie se Jónské ostrovy dostaly pod německý XXII. horský sbor, kterému velel generál Hubert Lanz. V západní části Kefalonie, na poloostrově Paliki, se nacházel 966. pevnostní granátnický pluk, tvořený asi 1 800 muži, který sem byl poslán v létě 1943.

Hubert Lanz obdržel 11. září 1943 rozkaz provést odzbrojení divize Acqui a všechny Italy, kteří by odmítali pokračovat v boji po německém boku, měl zadržet jako válečné zajatce. Velitel divize Antonio Gandin dostal od představitele německé posádky na Paliki podplukovníka Bargeho rozkaz k odzbrojení, které mělo proběhnout 12. září v Argostoli do 18:00.

 

78973770_10156419993915800_2453913862169165824_o.jpg

XXII. německému horskému sboru velel generál Hubert Lanz )

Vyhlášení rozkazu spolu s výzvami, aby se Italové připojili k Wehrmachtu, se již od prvního dne setkávalo s nedůvěrou a Acqui, která čítala více než 11 000 mužů, s vydáním svých zbraní váhala. Jednou z příčin byly rozporuplné rozkazy, které Gandin dostával z vyšších míst. 9. září dostal od svého nadřízeného, velitele 11. italské armády generála Vecchiarelliho, informace, že budou z Kefalonie převezeni do Itálie a nahrazeni Němci. Neměli klást odpor a měli splnit německé požadavky. O dva dny později však přišla zpráva italského Vrchního velitelství v Brindisi, která přikazovala opak, uvádělo se v ní: „I s použitím zbraní zabránit odzbrojení Kefalonie a Korfu a dalších ostrovů.“

Gandin původně zamýšlel zbraně vydat, ale o vzniklé situaci dál jednal se svými veliteli. Nabízely se tři možnosti. Přidat se k Němcům, postavit se jim, nebo se vzdát. Důstojníci chtěli zabránit krveprolití, a tak se většina vyslovila pro odzbrojení. Přesto však Gandin váhal. Chtěl, aby si jeho divize alespoň některé zbraně ponechala, a také se obával skutečnosti, že se Italové po odzbrojení na veřejném prostranství stanou terčem posměchu a pomsty Řeků. Požadoval kompromisy a jednání se tak protahovala.

Vzdávající se Italové.jpg

( Další italští vojáci se právě chystají kapitulovat )

Italské rozhodování ale brzy začaly ovlivňovat také další faktory. Představitelé levicové řecké odbojové organizace EAM navázali kontakty s kapitánem dělostřelectva Amosem Pampalonim, a agitovali pro přechod k partyzánům. Protiněmecké nálady dále posiloval italský antifašistický list, který koloval mezi mužstvem, odzbrojení Italů na Lefkadě, kde došlo k přestřelkám a transportu vojáků do zajateckých táborů, a nepodařený německý výsadek na Korfu ze 13. září 1943. Tyto okolnosti měly nakonec na změnu postoje důstojníků rozhodující vliv a změna nálad mezi vojáky ovlivnila i velitele divize Acqui.

Hubert Lanz po uplynutí lhůty ultimáta vyslal ráno 13. září z pevniny dvě transportní plavidla s posilami pro posádku na Paliki. Když se lodě přiblížily, zasypala je palba z pobřežních baterií, kterou nařídil kapitán Pampaloni. Jedno plavidlo se potopilo, druhé ale doplulo na místo určení. Velení XXII. německého horského sboru se ještě pokusilo na Gandina zatlačit. Němci mu připomněli, že 11. armáda, pod kterou jeho divize spadala, již kapitulovala a Lanz pak ultimátum prodloužil ještě o jeden den. V noci na 14. září se tak důstojníci divize Acqui tázali svých vojáků, zda chtějí odevzdat své zbraně, bojovat proti Němcům, nebo zůstat po jejich boku. Pod dojmem výše uvedených okolností se pro odpor vyslovila nakonec značná část mužstva.

Poprava italských důstojníků.jpg

( Italští důstojníci jsou odváděni na popravu )

Stejné rozhodnutí učinil i Gandin, který věřil, že si jeho muži povedou stejně jako úspěšní obránci Korfu. Nařídil tedy přípravu k boji a dalšího dne vydal svým vojákům toto poselství: „Snažili jsme se zabránit krveprolití, ale za příslib vydání zbraní jsme nedostali ani nejmenší záruky. Naše zbraně nevydáme, boj je nevyhnutelný. I Korfu vzdoruje, ostrov je v italských rukou. Na Kefalonii tomu bude stejně.“ Zároveň předal náčelník štábu divize generál Fioretti Němcům oznámení o tom, že Italové své zbraně nevydají. Německé velení se záhy rozhodlo provést letecké útoky a následnou pozemní operaci.

Luftwafe začala 15. září 1943 bombardovat město Argostoli a brzy se na ostrově vylodili muži 1. horské a 104. myslivecké divize. Následovali je ještě příslušníci 909. praporu pevnostních granátníků. Němci se pokusili proniknout do vnitrozemí z poloostrova Paliki, ale bez úspěchu a 16. září se museli stáhnout. V tu chvíli ale Gandin učinil osudovou chybu. Nevyužil oslabení Němců k rozhodnému protiútoku, ale naopak stáhl své jednotky k obraně Argostoli. Kromě toho odmítl nabídku pomoci 400 partyzánů z EAM s odůvodněním, že to považuje za nečestné vůči nepříteli. Díky pravidelnému bombardování italských pozic však Němci mohli pokračovat v přisouvání dalších posil na ostrov. 16. září dorazil také major Harald von Hirschfeld z 1. horské divize, který převzal velení nad dalšími akcemi.

Zabíjení italských zajatců.jpg

( Vraždění italských válečných zajatců )

Adolfa Hitlera vývoj na Kefalonii velice rozlítil a v afektu zakázal brát Italy do zajetí, což v praxi znamenalo příkaz k vraždění. Tato instrukce se pak přes velení armádní skupiny E dostala k Lanzovi a od něho dál k Hirschfeldovi. Nařízení se týkalo nejen mužů zajatých v boji, ale také důstoníků, kteří měli být popraveni všichni. S tím jak Němci na ostrově sílili, troufali si na další útoky. Již 18. září 1943 úspěšně pronikli z Paliki do nitra ostrova, kde po boji u obce Kuruklata došlo k první hromadné popravě 75 zajatých italských vojáků. Následujícího dne byl již sever ostrova v německých rukách. Na 20. září připravili Němci útok přes horský masiv táhnoucí se napříč Kefalonií.

Italy příchod nepřítele z hor překvapil. Němci tak rychle obsadili obec Dilinata a následovaly další popravy. Nadporučík Federico Filippuci, který se stal náhodným a nikým nezpozorovaným svědkem poprav, vzpomínal, že Němci postříleli skupinu asi 70 italských zdravotníků, kterým nebyly nic platné ani symboly Červeného kříže. Kaplan sanitního oddílu Duilio Capozzi zase vzpomínal, že Němci zajatým brali hodinky, řetízky a prsteny. Stejný osud potkal i jednotku kapitána Pampaloniho, kterou Němci přepadli u Dilinaty. Horští myslivci je seřadili a jedno po druhém postříleli. Pampaloni utrpěl průstřel krku, ale jako zázrakem přežil. Našli ho řečtí partyzáni, vyléčili ho a poté odplul do Řecka, kde se zapojil do dalších bojů.

Povraždění italští zajatci.jpg

( Povraždění italští zajatci, podle italských údajů jich zemřelo na 7 500, v tomto počtu jsou započítáni i ti, jež zemřeli při potopení dvou transportních lodí, které najely na miny )

Během 21. září 1943 postoupily německé jednotky téměř až k hlavnímu městu. Zůstávaly za nimi stovky povražděných zajatců, jako např. u Kardakata, kde zavraždily na 400 mužů, nebo u Troinata, kde zůstalo na 600 postřílených Italů. I když Gandin vydal téhož dne rozkaz k protiútoku, německý postup už vyčerpaní Italové zastavit nemohli. 22. září Němci obsadili Argostoli, zajali zbytky italských jednotek a boje skončily. Velitel divize Acqui, generál Gandin se i se svým štábem vzdal. Hubert Lanz nevěděl co si s ním má počít. Z velitelství armádní skupiny E dostal odpověď, že se na něj jako na hlavního organizátora odporu vztahuje Vůdcův rozkaz. 24. září 1943 byl tak Gandin zastřelen. Odmítl pásku přes oči a před popravou zvolal: „Ať žije král, ať žije vlast!“

Po generálově popravě proběhla ve vile Casa Rossa u Argostoli exekuce důstojníků. Němci jich tam svezli asi 400, ušetřili pouze ty, jež pocházeli z Jižních Tyrol, členy fašistické strany a lékaře. Ostatní vyváděli po skupinkách ven a postupně stříleli. Poslední malou skupinu nakonec ušetřili. Masakr v Casa Rossa nakonec přežilo pouhých 37 mužů. Zajaté italské vojáky odvezli Němci pryč v několika transportech, poslední odplul až v lednu 1944. Dvě lodě během nich nalely na miny, které si vyžádaly dalších 1 360 mrtvých italských zajatců. Kolem 5 000 mužů Němci deportovali do zajateckých táborů v Münsteru, Hamburku, Gdaňsku i jinde.

Němci utrpěli během bojů na Kefalonii ztráty dosahující 60 mrtvých a 104 zraněných. V důsledku jejich bombardování zahynulo také na 200 řeckých civilistů. Celkové počty mrtvých Italů se v literatuře dosti různí. V deníku armádní skupiny E se uvádí 4 000 padlých, nebo popravených, 5 000 vzato do zajetí, důstojníci zastřeleni. Italská vláda po válce vydala prohlášení, že o život přišlo 7 500 mužů. Hubert Lanz byl po válce odsouzen ke 12 letům vězení, propuštěn ale byl již po 3...

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt