Blíží se Vánoce 1941. Tři králové českého odboje, Josefa Mašín, Josef Balabán a Václav Morávek si už dávno před nimi přísahali, že proti okupantům budou bojovat, že ten zlý sen jménem Protektorát nebude dlouho trvat. Jenže o Vánocích 1941 zůstává nejmladší z nich, Morávek, v boji sám.

Podplukovníka Josefa Balabána po zradě konfidentů zatýkají v pražských Dejvicích a jeho život ukončuje salva popravčí čety během 1. stanného práva vyhlášeného po příchodu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Podplukovník Josef Mašín strádá ve vězení přičemž se několikrát sám pokouší umlčet když si prokousne tepnu, či hlavou naráží na topení ( nakonec je zastřelen v létě 1942 na střelnici v Kobylisých ). Václav Morávek není zastrašen, je připraven pokračovat všemi prostředky, které ještě má. Připravuje zpravodajské infromace, které se chystá odeslat za hranice. I ochotní pomocníci z řad odbojářů ubývají. Morávkovi zbývá jen rodina Janotkova, či Hanzlova. Ostatní většinou před ním zavírají dveře. Krčí rameny s omluvou, že mají rodiny, že je vše marné. Protektorátem tehdy proudem teče česká krev a bude hůř.

( Štábní kapitán Václav Morávek )

Zatím má kde bydlet, ale kdo ví jak dlouho. Zůstal sám a musí se s tím vypořádat. Už ani radiotelegrafistu nemá, radiostanice kterou má k dispozici, je příliš slabá, takhle spojení s Londýnem jen těžko obnoví. Přístřeší mu teď nabízejí staří manželé Schmiedlovi. Morávek je ukryt v malé místnusce. Místo okna jen malý obdélníček u stropu, kam by se v nebezpečí ani nevydrápal. Stejně by jím neprolezl jak je uzoučký a navíc zamřížovaný. Prosklenými dveřmi vidí do vedlejšího pokoje, který obývají Schmiedlovi. Jen lehká záclonka zachovává pocit soukromí. A přece si Morávek uvědomuje, že lepší mít toto bydlení v Karlově ulici 25 poblíž Staroměstské radnice, než vůbec žádné.

Na stole má položenou aktovku a vedle ní všechny své věci. Není jich mnoho. Zato v Knize zrádců, kterou sepisuje, přibylo dalších pár desítek jmen z protokolů gestapa. Morávkovi spolupracovníci mu přinášeli nové zprávy o konfidentech, zrádcích, udavačích. Také tlustý sešit jeho rukopisu má stále více popsných stránek. Životopis, vlastně deník vzpomínek pojmenovaný „Od důstojníka k psanci“, se plní novými událostmi, zážitky, příhodami. Na stole leží i slavná Václavova bible a dvě pistole, které si ještě před tím, než jde spát, uloží pod polštář.

( Pozdější kriminální rada Wilhelm Schultze, vedl zátah na Morávka 20. prosince 1941 )

Noc z 19. na 20. prosinec 1941. Manželé Schmiedlovi jdou spát. Morávek leží na posteli a přemýšlí co ráno udělá. Po chvíli vstane a sáhne po vypínači. Zvykl si odpočívat jako zajíc. Stačí náznak nebezpečí a je připraven vyskočit a prchat, přitom však neprodat svou kůži zadarmo. Dnes usíná vcelku klidně. Staré město zakrývá malý poprašek sněhu, obloha je té noci jako vymetená a plná hvězd. Václav Morávek netuší, že během ní prožije další vzrušení.

Blíží se sobotní jitro 20. prosince. Pořád ještě vládne tma. Něco se však děje. Venku zastavuje několik vozidel. Vystupuje z nich skupina mužů v kabátech, skupina agentů gestapa. Vede je kriminální rada Wilhem Schultze, dalšími jsou komisaři Dittmar Bingel, Oskar Fleischer, úředníci Jäger, Kehr, Linger, Bunge a Herdegen. Za asistence protektorátních policistů obkličují dům č. p. 25. V tichosti obsazují i vchod vedoucí do temného dvora. Všechno je připraveno, aby mohl být poslední ze slavné trojice zatčen, jakmile vyjde z domu. Pouhý den předtím se pražské gestapo dozvědělo o Morávkově novém úkrytu. Po strašlivém mučení ho prozradila jedna z jeho spojek.

( Dittma Bingel, muž jenž vedl komando přímo do bytu v Karlově ulici 25. Inkasoval dva zásahy, díky nim se z něj stal invalida )

Gestapáci vědí, že Václav je výborný střelec a že bude určitě střílet pokud se ocitne v nebezpečí. Proto mají připravené zbraně a proto jich přijelo tolik. Chtějí mít jistotu, že jim tentokráte neunikne. Schyluje se k 6. hodině a Morávek stále nevychází. Naopak, první lidé z okolních i vzdálenějších domů se již pomalu trousí kolem obklíčeného domu. Shluk lidí, to je to poslední, co velitel komanda Wilhelm Schultze potřebuje pro svůj plán. Vydává tedy nový rozkaz. Vpřed do budovy! Komisaři Bingelovi řekl, aby ho vytáhli rovnou z postele, že jim ale musí padnout do rukou živý. Bingel poté s pěti muži zamíří po schodech do 4. patra domu. Jenže všechno je záhy jinak, než si gestapáci naplánovali. Než Němci stačí vrazit do bytu a přes chodbu se dostat do kuchyně, Morávek si natahuje kalhoty i plášť a obouvá boty. V okamžiku kdy Bingel rozrazí dveře, třeskne výstřel. A hned další. První kulku dostane gestapák do ramene, druhou do boku. Bingel upouští zbraň a klesá na podlahu. Další z gestapáků skáče ke dveřím, aby Morávkovi zabránil v útěku. Pozdě.

Padá znovu několik ran. Střely naráží do kamen, ale nachází i svůj cíl. Gestapák u dveří se hroutí. Morávek ho přeskakuje a zcela otřeseného Jägera, který mu stojí v cestě, sráží silnou ranou pěstí. Sbíhá po dřevěných schodech a dostává se k průjezdu, kde číhá Linger. Ten vystřelí za prchajícím, kulka proletí Morávkovi kalhotami a lehce ho škrábne na stehně. Zato další střela čs. důstojníka zasahuje Lingera zcela spolehlivě. Moment překvapení, který měl Schultzeho komandu usnadnit zatčení, naprosto nevychází.

( Jeden z nějznámějších agentů pražského gestapa, brutální Oskar Fleischer, i on se podílel na zátahu proti Václavu Morávkovi 20. prosince 1941 )

Než se Němci vzpamatují, mizí uprchlík mezi lidmi na chodníku, pistole schované hluboko v kapsách. Uniká křivolakými uličkami Starého města, smečka pronásledovatelů je mu ale v patách. Aby zmátl pozornost kolemjdoucích, kříčí: „Chyťte ho! Chyťte zloděje!“ A ukazuje před sebe, na spěchající lidi, mezi kterými se chce ztratit. Lidé se otáčejí, koho to vlastně mají chytit a překáží gestapákům a policistům v pronásledování. Morávek, „honící“ neexistujícího zloděje, mezitím mizí v průchodu jednoho z domů.

Brzy už jde opačným směrem, prokličkuje spletí starých uliček, a nedaleko Maislovy synagogy naskakuje do rozjíždějící se tramvaje. Oklikou míří do bytu majora Jenotky. Zde mu vše vypoví a pošle ho do Karlovy ulice, aby zjistil co se tam děje.

( Šéf pražského gestapa dr. Otto Geschke, byl po zpackané akci vzteky bez sebe, o svých mužích prohlašoval že jsou to zbabělci a břídilové )

Protektorátní policisté v civilu stále střeží dům, další jejich uniformovaní kolegové prohledávají okolí. Pátrají po muži, který je už dávno pryč. Nikdo z civilistů nic neviděl. Policisté snad ani nevědí kdo je a jak vypadá ten, kvůli nemuž je sem poslali. Komisař Bingel ( jako válečný invalida poté až do konce války působí jako správce kina v Prostějově ) a další dva zranění gestapáci už v té době leží v lazaretu. V bytě však gestapo zajišťuje vysílačku, Knihu zrádců i Morávkovu autobiografii. Šéf pražského gestapa dr. Otto Geschke je po fiasku komada nepříčetný a zavádí proti jeho členům disciplinární řízení. O přestřelce v centru Prahy se ještě dlouho mluví. Akce protišpionážního oddělení gestapa znamená další blamáž pražského gestapa.

A jak vzpomínala na Václava Morávka dcera manželů Schmiedových ( mimochodem Janu Schmiedelovi bylo tehdy 75 let, gestapáky byl ztýrán a později zemřel ) Marie? „Byl to milý, ale dost nepřístupný, energický člověk. Vzpomínám si, jak často hledal útěchu v bibli. Popaměti ji rozevřel a se zavřenýma očima položil prst na stránku. Pak si přečetl verš a hledal v těch řádcích nějaký hlubší smysl. Ne pro veřejnost, ale pro sebe to byl zbožný člověk. Před spaním si klekl a modlil se.“ Václav Morávek, poslední ze Tří králů, sám proti osmi a přeci se prostřílel na svobodu. O několik týdnů později umírá při přestřelce na Prašném mostě v Dejvicích. Ještě před svou smrtí se ale pravděpodobně setkává s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem, a dozvídá se s jakým úkolem do Protektorátu seskočili.