William Guarnere se narodil 28. dubna 1923 ve Filadelfii ve státě Pensylvánie do rodiny italských imigrantů. Byl nejmladším z celkem 10 dětí Josepha a Augusty Guarnerových. V 15 letech ( když jeho matka zalhala a přidala mu dva roky navíc ), se hlásí do programu CMTC, což je jakási forma výcviku domobrany. Důvodem, proč tam mladý William vstupuje, je touha stát se důstojníkem armády Spojených států. Program je však v roce 1940 ukončen.

Po japonském útoku na základnu americké Pacifické flotily v Pearl Harboru v havajském souostroví 7. prosince 1941, zanechává Guarnere školy, je přitom již v posledním ročníku a zbývá mu složit maturitní zkoušku. William následně nastupuje do továrny Baldwin Locomotive Works, kde se mj. podílí na kompletaci tanků M4 Sherman. Následně vyslyší prosby maminky, aby se vrátil do školy a získal vzdělání. William tak v noci pracuje v továrně a přes den studuje. Díky své pracovní pozici, je mu udělena výjimka z vojenské služby. Maturitní zkoušku nakonec úspěšně skládá v roce 1942.

31. srpna téhož roku se dobrovolně hlásí do řad nově vzniklých amerických výsadkových vojsk. Patří k „zakládajícím“ příslušníkům roty E 2. praporu 506. pluku 101. výsadkového divize. Náročný výcvik absolvuje pod velením Herberta Sobela v pověstném výcvikovém táboře Toccoa v Georgii. Po dokončení výcviku, včetně seskoků z upoutaného balónu a letícího letounu ve Fort Benningu, si na uniformu může připevnit výsadkářská křidélka. V roce 1943 se s divizí přesouvá do Velké Británie. Zde opět Křičící orli podstupují náročný zdokonalovací výcvik a je to právě zde, v anglickém Aldbournu, kde dochází ke slavné vzpouře poddůstojníků roty E, kteří si stěžují na Sobelovo špatné taktické vedení jednotky. Mezi „vzbouřenci“ je i William Guarnere. Má však štěstí, invaze do Evropy se blíží, a tak na rozdíl od jiných může u roty E zůstat a není ani nijak potrestán.

5. června 1944, v době, kdy se parašutisté připravují k operaci Overlord, se na letišti Upottery dozvídá, že jeho bratr padl u italského Monte Cassina. V časných ranních hodinách následujícího dne seskakuje do francouzské Normandie odhodlán pomstít svého bratra. Seskok se mu zdaří, ale výsadkáři jsou rozptýleni prakticky po celém Cotentinském poloostrově. Krátce na to se spojí s několika dalšími výsadkáři, včetně Richarda Winterse při postupu k vesnici Sainte-Marie-du-Mont. Nedaleko ní Američané zaslechnou koně a zakrátko se k nim přiblíží skupina Němců se dvěma povozy. William, rozrušen ze smrti bratra, ignoruje Wintersovi rozkazy nechat Němce přiblížit a zahájí palbu ze svého samopalu Thompson. Většinu z Němců tak pobije sám. Později toho rána je jedním ze 13 mužů, kterým se podaří zničit čtyři německé polní houfnice leFH 18 ráže 105 mm u Brécourt Manor, ostřelující invazní pláž Utah, kde se v té době vyloďují vojáci americké 4. pěší divize. Za úspěšné splnění úkolu je dekorován Stříbrnou hvězdou.

Po vítězství v Normandii, zaplaceném těžkými ztrátami, je 101. výsadková divize odvelena k odpočinku do Velké Británie. 17. září 1944 se Křičící orli zapojují do operace Market - Garden, tedy pokusu proniknout mj. přes řeku Rýn v Nizozemí a ukončit tak válku ještě v roce 1944. William přečká bez úhony tuto pro Spojence prohranou bitvu. V polovině října 1944 ale utrpí první zranění. V té době velí 2. četě roty E. Během inspekční jízdy na civilním motocyklu, který ukradl nizozemskému farmáři, je zasažen německým odstřelovačem do pravé nohy. Během nehody motorky si rovněž nohu zlomí a zraněn bude i na hýždích. 17. října 1944 je transportován do nemocnice ve Velké Británii. Tam však nevydrží dlouho. Ze strachu, že by mohl být převelen k jiné jednotce a že by již nikdy nemusel vidět své kamarády, si seržant William Guarnere sádru na noze zamaluje černým krémem na boty, obuje na ní botu a v silných bolestech opustí nemocnici. Krátce nato je však dopaden vojenskou policií, vojenským soudem degradován a poslán opět do nemocnice. Zde však překvapeným lékařům sdělí, že mu nic nezabrání v návratu k jednotce a tak je o pouhý týden později ( raději ) převezen do Francie k rotě E. Vzhledem k tomu, že ve Velké Británii „zapomněl“ dokumenty o své degradaci, je po návratu k jednotce 10. prosince 1944 v Mourmelon-le-Grand u korunovačního města francouzských králů Remeše, opět jmenován velitelem 2. čety. O pouhých 6 dní později, vyráží s muži 101. výsadkové divize na rychlý přesun do zasněžených a mrazivých lesů kolem belgického městečka Bastogne.

Zde, v obklíčení příslušníků německé 5. tankové armády se Křičící orli stávají terčem soustředěné dělostřelecké a minometné palby a ztečí německé pěchoty a obrněnců. Právě během jednoho z dělostřeleckých přepadů jihozápadně od městečka Foy, je těžce zraněn Williamův kamarád a rovněž veterán z tábora Toccoa, Joe Toye, kterému nepřátelský dělostřelecký granát utrhne pravou nohu. Guarnere ve snaze pomoci svému příteli vyskočí z okopu, popadne Joa za ruce a táhne ho do bezpečí. Krátce nato dopadne do jejich blízkosti další střela, která i Williamovi utrhne pravou nohu. Toto zranění tak ukončuje oběma veteránům roty E válečnou kariéru, naštěstí však ne život. Se zraněním obou výsadkářů souvisí ( vzhledem k celé situaci ) i tragikomická epizoda, vylíčená rovněž v seriálu Bratrstvo neohrožených. Guarnere se se svým kamarádem totiž vsadil, že to bude on, kdo se jako první dostane domů do Států. Sázku vyhrál, protože jako první byl na nosítkách, silně krvácející, odnesen právě William.

William Guarnere se vrací do Spojených států v březnu 1945. Absolvuje několik operací. Následně vstupuje do invalidního důchodu, stává se členem několika veteránských organizací, předsedá mnoha shledáním příslušníků roty E a také se žení s Frances Pecou. Manželům se narodí dva synové. Postupně si přivydělává jako prodavač, úředník, také rád vyrábí různé věci ze dřeva. V roce 1997 umírá jeho žena Frances. Spolu s dalším příslušníkem roty E Edwardem „Babe“ Heffronem se William pouští do psaní knihy s názvem Brothers in Battle, Best of Friends: Two WWII Paratroopers from the Original Band of Brothers Tell their Story, ve které líčí své zážitky z války. Kniha vyšla v roce 2007. William Guarnere umírá o sedm let později, 8. března 2014 ve věku 90 let.