Stará třída S – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Stará třída S

Základní technické údaje: Stará třída S ( první skupina )

Výtlak: 854 t na hladině, 1 065 t pod hladinou, rozměry: délka 66,83 m, šířka 6,30 m, ponor 4,72 m, pohon: dva diesely o výkonu 894,8 kW ( 1 200 bhp ) a dva elektromotory o výkonu 1 118,6 kW ( 1 500 HP ), dva hřídele, rychlost: 14,5 uzlu na hladině a 11 uzlů pod hladinou, dosah: 9 270 km při rychlosti 10 uzlů na hladině, výzbroj: jedno 101,6 mm nebo 76,2 mm dělo a čtyři nebo pět 533 mm torpédometů ( všechny na přídi, nebo čtyři na přídi a jeden na zádi ) se 12 torpédy, posádka: 42 důstojníků a mužů

stará třída S.jpg

Podobně jako třídy O a R byly také čluny třídy S ( neboli Sugar ), zkonstruované za 1. světové války, dosti početně zastoupeny v US Navy ještě v prosinci 1941, kdy se USA najednou ocitly ve 2. světové válce. K dispozici bylo 64 těchto člunů, ačkoliv mnohé z nich již po léta sloužily pouze k výcviku. Všechny byly postiženy dobou svého vzniku, kdy US Navy nahlíželo na ponorku jako na zbraň k obraně vlastního území. Žádná z nich tudíž neměla dostatečnou vytrvalost pro tichomořské operace, které nebylo možno předvídat v letech 1914 – 1918, kdy bylo Japonsko spojencem.

Čluny tříd O a R byly vyzbrojeny 457 mm torpédomety a měly velmi slabý dosah, proto byly vypsány obecné požadavky na zdokonalenou třídu S do veřejné soutěže. V té době ovládaly výrobu ponorek společnosti ve vlastnictví firem Holland a Lake. Obě se zúčastnily soutěže spolu s firmou Portsmouth Navy Yard. Podle vzniklých projektů byly postaveny tři prototypy, z nichž S 2 firmy Lake vyhověl. Celkem bylo v letech 1918 – 1922 spuštěno na vodu 25 ponorek Hollandovy konstrukce, známých jako třída S, skupina 1, následovaných šesti jednotkami modernizované verze třída S, skupina 2. Patnáct ponorek třídy S, skupina 3 odpovídalo projektu loděnice námořnictva ( některé postavila firma Lake ) a po nich následovaly čtyři čluny vylepšené třídy S, skupina 4. Přestože měly všechny zhruba stejnou rychlost, výzbroj a posádku, výrazně se lišily velikostí a poněkud i vytrvalostí. Všechny měly dvojitý trup, jedna po určitou dobu pokusně nesla hydroplán a čtyři byly vyzbrojeny pátým torpédometem na zádi.

Na počátku 2. světové války bylo šest z nich přemístěno k Royal Navy, z toho jedna byla později přenechána Polákům. Pod jménem Jastrazab ji Britové omylem potopili v roce 1942 při doprovodu konvoje. Ironií osudu byl jednou z doprovodných lodí rovněž bývalý americký torpédoborec HMS St. Albans. Většina amerických ponorek třídy S na Dálném východě byla do konce roku 1943 vystřídána novějšími čluny, některé však dosáhly úspěchů. Například před bitvou u ostrova Savo, zpozorovala a ohlásila ponorka S 38 přiblížení lodí admirála Mikavi a ponorka S 44 vybrala od vítězů daň potopením křižníku Kako. V říjnu 1943 však tohoto veterána štěstí opustilo a byl potopen poblíž Kamčatky.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt