Typ XXIII – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Typ XXIII

Základní technické údaje: Typ XXIII

Typ: pobřežní ponorka, výtlak: 232 tun na hladině a 256 tun pod hladinou, rozměry: délka 34,10 m, šířka 3,00 m, ponor 3,75 m, pohon: na hladině diesel o výkonu 580 bhp ( 433 kW ) a pod hladinou elektromotor o výkonu 600 HP ( 447 kW ) nebo elektromotor o výkonu 35 HP ( 26 kW ), jeden hřídel, rychlost: na hladině 10 uzlů a pod hladinou 12,5 uzlu na hlavní elektromotor nebo 2 uzly na tichý elektromotor, dosah: na hladině 2 500 km ( 1 555 mil ) při rychlosti 4 uzlů, výzbroj: dva 533 mm torpédomety ( oba na přídi ) se dvěma torpédy, posádka: 14 důstojníků a mužů

Ze zpětného pohledu se zdá, že by se německému ponorkovému loďstvu spíše než propátrávání Atlantiku při hledání konvojů vyplatilo vyvinout taktiku pro jejich napadání na dobře známých výchozích a cílových místech, navzdory pravděpodobnému soustředění doprovodných lodí. Vhodným prostředkem by k tomu byl Typ XXIII, malý a obratný pro působení v mělkých vodách a podobně jako jeho větší příbuzný Typ XXI, nacpaný vysokokapacitními akumulátory pro dosažení co největší rychlosti pod hladinou. Jeho trup měl v přední polovině průřez dvojité bubliny a skládal se ze čtyř prefabrikovaných sekcí. Kratší spodní část obsahovala baterie a část balastních a palivových nádrží. Odchylkou byla téměř absence vnějšího pláště, zachovaného jen v oblastech přechodů, což spolu s velmi malou zásobou plovatelnosti ( rozdíl mezi výtlakem na hladině a pod hladinou činil pouze 24 tun ), umožňovalo urychlené nouzové ponoření, podle záznamů v čase pod 10 sekund. Ponorky Typ XVII s Walterovým pohonem, měly rovněž jediný hřídel, ale vrtuli s úměrně větším průměrem a vyšší účinností.

Přestože byla tato ponorka konstruována pro působení pod hladinou, měla i při plavbě na hladině velmi malý obrys, jen o málo více než štíhlou věž s navazujícím nízkým pláštěm, krycím vstupy vzduchu do strojovny a výfukové roury motorů. Nenesla žádná děla a kupodivu měla jen dva torpédomety. Protože uvnitř nebylo místo pro klasické nabíjení, musela se loď vyvážit na zádi, aby se vynořily kryty na přídi. Při nemožnosti nést zásobní torpéda by další dvě či čtyři roury na přídi byly přínosem.

Tak jak se věci měly, bylo nezbytné provést útok rozhodně, z malé vzdálenosti a s velmi rychlým nebo nezpozorovaným odpoutáním. Že to bylo možné, ukázal poslední ponorkový útok v evropských vodách, k němuž došlo 7. května 1945 hluboko uvnitř Firth of Forth, kdy U – 2336 potopila dvě britské obchodní lodě z doprovázeného konvoje. Na každou z nich vystřelila jedno torpédo na základě údajů pasivního sonaru ze vzdáleností menší než 500 m. V této podobě bylo do výzbroje zařazeno 62 člunů Typ XXIII a jejich jediné ztráty byly způsobeny letadly. Spojenci měli štěstí, že výcvik a bojové nadšení nepřítele už dlouho nedosahovaly úrovně jeho technologie.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt \ mobilní verze