Typ XVII – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Typ XVII

Základní technické údaje: Typ XVIIB

Typ: pobřežní ponorka, výtlak: 312 tun na hladině a 357 tun pod hladinou, rozměry: délka 41,50 m, šířka 3,40 m, ponor 4,25 m, pohon: na hladině diesel o výkonu 210 bhp ( 157 kW ) a pod hladinou Walterův motor s uzavřeným okruhem o výkonu 2 500 HP ( 1 865 kW ) nebo elektromotor o výkonu 77 HP ( 57 kW ), jeden hřídel, rychlost: na hladině 9 uzlů a pod hladinou 21,5 uzlu s Walterovým motorem nebo 5 uzlů s elektromotorem, dosah: na hladině 5 550 km ( 3 450 mil ) při rychlosti 9 uzlů a pod hladinou 210 km ( 130,5 mil ) s Walterovým motorem nebo 75 km ( 46,6 mil ) s elektromotorem, výzbroj: dva torpédomety ráže 533 mm se čtyřmi torpédy, posádka: 19 důstojníků a mužů

Kombinace protiponorkového letounu a radaru postupně znemožnila ponorkám využívat vysokou rychlost na hladině jako východisko k útoku. Aby mohly ponorky přežít jako nosiče útočných zbraní, musely být přepracovány pro činnost převážně pod hladinou. Tomu vyhovoval jediný systém pohonu, nezávislý na přívodu vzduchu, spolu s hladkým rychlostním trupem a Typ XVII jako první učinil tento základní a rozhodující krok vpřed.

Klíčem k celé koncepci byl Walterův systém pohonu s uzavřeným okruhem, využívající bouřlivý rozklad koncentrovaného peroxidu vodíku v přítomnosti katalyzátoru. Při této reakci vznikla horká směs páry a volného kyslíku, do níž bylo vstřikováno palivo. Jeho vznícení vytvářelo plyn o vysokém tlaku, pohánějící konvenční turbínu. Slabinou tohoto řešení byla skutečnost, že takřka jakákoliv nečistota mohla působit jako katalyzátor a spustit celý proces předčasně s katastrofálními následky.

Dva prototypy prokázaly použitelnost nového pohonu a celý systém byl urychleně instalován do bojových člunů Typ XVII. Nedostatkem byla extrémní žíznivost strojů, která si vynutila malý člun s jedinou vrtulí. Při cestovní rychlosti ji poháněla konvenční kombinace dieselu s elektromotorem a Walter se zapojoval jen při potřebě vynutit si boj nebo se mu vyhnout. Zevně byl trup úplně hladký, bez děl a s minimem výstupků. Měl průřez osmičky a tvořily jej dva spojené tlakové trupy kruhového průřezu o nestejném průměru. V praxi se poměr délky k šířce ukázal příliš vysoký, což mělo za následek zbytečně velký odpor. Proto také Typ XVIIA nikdy nedosáhl teoretické maximální rychlosti 25 uzlů, kterou měly umožnit dvě turbíny na společném hřídeli. Proto byly vyrobeny jen čtyři takové ponorky a upravený Typ XVIIB ( dokončeny tři jednotky ) měl jen jednu turbínu. Uvnitř bylo místo jen pro dva torpédomety a jediné zásobní torpédo pro každý z nich, tento nedostatek však vyvažovala vyšší účinnost. Projektovaný Typ XVIIK  měl opustit nespolehlivý Walter ve prospěch konvenčních dieselů s přívodem čistého kyslíku.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt \ mobilní verze