Třída I-15 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Třída I – 15

Základní technické údaje: Třída I – 15

Výtlak: 2 590 t na hladině a 3 655 t pod hladinou, rozměry: délka 108,60 m, šířka 9,30 m, ponor 5,10 m, pohon: na hladině diesely o výkonu 12 400 bhp ( 9 245 kW ), pod hladinou elektromotory o výkonu 2 000 k ( 1 490 kW ), dva hřídele, rychlost: na hladině 23,5 uzlu, pod hladinou 8 uzlů, dosah: na hladině 26 000 km při rychlosti 16 uzlů a pod hladinou 185 km při rychlosti 3 uzlů, výzbroj: jedno 150 mm dělo, dvě 25 mm protiletadlová děla a šest 533 mm torpédometů ( všechny na přídi ), letadla: jeden letoun Jokosuka E14Y1, posádka: 100 důstojníků a mužů

Třída I - 15.jpg

Předpona I odpovídá západnímu označení A a znamená větší ponorku určenou ke spolupráci s loďstvem nebo křižování na moři. Tyto dva úkoly postupně splývaly, protože podpora loďstva byla pozůstatkem starší britské koncepce nasazení velkých ponorek s dobrými plavebními vlastnostmi na hladině jako součásti hladinového loďstva, která se ale neosvědčila. Třída I – 15 byla proto odvozena ze dvou zdrojů. První z nich byla velká ponorka Typ KD z poloviny 30. let, dosahující na hladině rychlosti 23 uzlů a s postačujícím dosahem pro plavbu napříč Tichým oceánem a zpět. Dalším byla poněkud novější Džunsen neboli křižníková ponorka, nesoucí jeden nebo dva plovákové letouny v utěsněném hangáru, který byl součástí věže. Zdá se, že za použitím těchto letounů byla spíše myšlenka na lepší možnosti průzkumu než na vzdušný útok.

První ze tří verzí byl Typ B1 neboli dvacet jednotek třídy I – 15 s nízkým hangárem proudnicového tvaru, vybíhajícím ( zpravidla vpředu ) z obrysu věže. Volný bok byl dost vysoký pro usnadnění manipulace s letouny na širém moři a ještě jej zvyšoval šikmý katapult. Pro vyzvednutí letounu zde byl výklopný jeřáb. Dělo ráže 140 mm bylo umístěno na masivním pódiu. V praxi přinášel letoun se vším vybavením více problémů než užitku a u několika člunů bylo toto zařízení sejmuto ve prospěch druhého děla, vhodnějšího pro útočné úkoly. Tyto čluny patřily mezi japonskými ponorkami k těm úspěšnějším a připsaly si potopení osmi válečných lodí ( včetně letadlové lodi USS Wasp  ponorkou I – 19 ) a padesáti devíti obchodních lodí o přibližné tonáži 400 000 BRT.

Přes tyto úspěchy byly ztráty ponorek třídy I – 15 katastrofálně vysoké, především kvůli jejich slabým plavebním vlastnostem pod hladinou a skutečnosti, že nesly pouze tři plné salvy torpéd. Jediná ze dvaceti se dočkala kapitulace. Pár člunů této třídy bylo spolu s velmi podobnými verzemi Typ B2 a Typ B3 upraveno pro nesení Kaitenů ( sebevražedných řízených torpéd ). Typ B2 byla třída I – 40 ( dokončeno šest jednotek ) a Typ B3 byla třída I – 54 ( dokončeny tři jednotky ).

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt