Třída O, P a třída R – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Třídy O, P a třída R

Základní technické údaje: Třída Odin

Výtlak: 1 781 t na hladině a 2 038 t pod hladinou, rozměry: délka 86,41 m, šířka 9,12 m, ponor 4,17 m, pohon: dva diesely o výkonu 3 281,1 kW ( 4 400 bhp ) a dva elektromotory o výkonu 984,3 kW ( 1 320 HP ), dva hřídele, rychlost: 17,5 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou, dosah: 21 123 km při rychlosti 8 uzlů na hladině a 97 km při rychlosti 4 uzlů pod hladinou, výzbroj: jedno 101,6 mm dělo a osm 533 mm torpédometů šest na přídi a dva na zádi ), posádka: 53 důstojníků a mužů

třída O,P,R.jpg

Třída O ( později třída Oberon ) byla vyvinuta jako náhrada oceánské třídy L z 1. světové války. Byly klasifikovány jako zámořské hlídkové ponorky a stojí za zmínku, že už při přípravě projektu v roce 1922 byl požadován dlouhý dosah s myšlenkou na možné budoucí akce proti Japonsku ( to bylo v letech 1914 – 1918 spojencem ). Kýl prvního člunu HMS Oberon byl položen v loděnici Chaltham v roce 1924 a těsně po něm následovaly sesterské HMS Otway a Oxley. Byly vyzbrojeny šesti příďovými torpédomety s jedním záložním torpédem na hlaveň. To si spolu s objemnými palivovými nádržemi vyžádalo rozměrný trup, který se ukázal jako velmi neohrabaný a množství vnějších zařízení snižovalo rychlost. Dokonce i po rozsáhlých a pečlivých úpravách stěží dosahovaly konstrukční rychlosti na hladině a pod hladinou se k požadované rychlosti ani nepřiblížily.

Na trup byly posazeny sedlové nádrže tvořící většinu balastní kapacity. Některé mohly posloužit jako přídavné palivové nádrže, ale nebyly v oblibě, protože kolem hlaviček nýtů nevyhnutelně vypouštěly zrádné naftové skvrny. Stejně jako u člunů třídy L bylo 101,6 mm dělo umístěno ve věži, aby se mohlo použít i na neklidném moři. Kvůli omezením třídy Oberon byla vyvinuta zdokonalená třída Odin, byla delší pro umístění výkonnějších strojů a širší pro zlepšení stability na hladině. V letech 1928 – 1929 byly dokončeny HMS Odin, Olympus, Orpheus, Osiris, Oswald a Otus. Přestože je stále trápily úniky nafty, byl jejich povrch zbaven změti rour a vedení. Zajímavou myšlenkou, která se naštěstí neujala, bylo umístění dalších ubytovacích prostor pod horní plášť pro zlepšení podmínek posádky při dlouhých plavbách.

Třídy Parthian a Rainbow byly v podstatě opakované série třídy Odin. Od každé bylo objednáno šest jednotek, které se lišily jen v detailech. Dvě jednotky třídy Rainbow byly nakonec zrušeny a v letech 1929 – 1930 bylo dokončeno dalších deset ponorek. Většina ponorek třídy O byla v září 1939 na Dálné východě, ale jedna z těch, co se nacházely v domácích vodách, Oxley, má smutné prvenství první ztracené britské ponorky, když ji omylem torpédovala britská ponorka HMS Triton. Z celkového počtu 18 jednotek všech těchto tříd bylo ztraceno 12, z toho většina do konce roku 1940 a mnohé ve Středozemí, pro jehož omezený prostor byly naprosto nevhodné.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt \ mobilní verze