Protipartyzánská operace Tetřev – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Protipartyzánská operace Tetřev

Ve druhé polovině listopadu roku 1944 provedly nacistické policejní a vojenské síly v Moravskoslezských Beskydech rozsáhlou protipartyzánskou operaci s krycím názvem Tetřev. Přestože se jí zúčastnilo přes 13 000 mužů, byly její výsledky velmi slabé. Druhá polovina roku 1944 přinášela nacistickému okupačnímu režimu v protektorátu stále více komplikací. Porážky Wehrmachtu na frontách české obyvatelstvo velmi citlivě vnímalo a tyto události posilovaly jeho vůli k odporu. Velmi nepříjemnou záležitost pak pro nacisty představovalo vypuknutí Slovenského národního povstání 29. srpna 1944. Náhle se bojovalo v bezprostřední blízkosti protektorátních hranic a okupační moci šlo pochopitelně hlavně o to, aby se povstání nešířilo dál. V tomto úsilí se angažoval především vyšší vedoucí SS a policie v protektorátu, státní ministr Karl Hermann Frank. Povstání zaznamenalo velký ohlas zejména na Moravě a slovenské hranice se pokoušelo překročit velké množství osob vedených snahou povstalcům pomoci. Gestapo a další policejní složky se obávaly nárůstu aktivit partyzánských skupin. Tyto obavy nebyly zdaleka neopodstatněné.

Na území protektorátu se pro partyzánskou formu boje nejlépe hodil terén východní Moravy v oblasti Beskyd a Vsetínských vrchů. Již koncem roku 1943 zde začal narůstat počet sovětských vojáků, kterým se podařilo uprchnout z německého zajetí a kteří se ukrývali v lesích. K nim se přidávali pronásledovaní příslušníci domácího odboje a lidé, kteří odmítli nastoupit pracovní povinnost v Německu. Skupinky těchto osob pak začaly provádět podél hranic se Slovenskem přepady s cílem získat potraviny a také lovecké zbraně od lesníků. Tato činnost narostla v prvních měsících roku 1944 a nacisté nejprve zareagovali zvýšením počtu mužstva na četnických stanicích v místech, kde docházelo k přepadům nejčastěji. Příliš to však nepomohlo, takže v průběhu dubna 1944 se v okrese Frýdek soustředil první speciální oddíl k bojům proti partyzánům, tzv. Einsatzkommando Miethe. Jeho příslušníci provedli řadu akcí a došlo přitom k několika ozbrojeným střetům. V srpnu již byla bezpečnostní situace v oblasti velmi napjatá a aktivity partyzánů začaly narůstat i v okresech Vsetín a Valašské Meziříčí, což Němce donutilo bezpečnostní síly znovu zreorganizovat.

( Poprava zajatého partyzána )

Po vypuknutí povstání na Slovensku napětí dále gradovalo. Značně totiž narostl počet pokusů o ilegální přechod hranic a nacisté přitom zadrželi mnoho osob. Aby obyvatelstvo co nejvíce zastrašil, vydal K. H. Frank 15. září nařízení, na jehož základě měl být popraven každý, kdo se neoprávněně pokusí překročit hranici. Řada lidí byla skutečně v následujících dnech a týdnech veřejně popravena oběšením a jejich těla musela pro výstrahu zůstat viset 24 hodin na šibenici. Atmosféra tak dál houstla, avšak partyzánům měla ze Slovenska brzy přijít významná posila. V druhé polovině roku 1944 sehrály významnou úlohu při formování nových odbojových skupin partyzánské výsadky, které vysílala sovětská strana. K realizovaným akcím patřil i desant Jan Žižka, jehož 21 příslušníků bylo ve dvou skupinách letecky dopraveno na přelomu srpna a září 1944 na základnu slovenské partyzánské brigády Štefánik u obce Sklabiňa. Výsadek měl k dispozici ruční zbraně, dva lehké kulomety, trhaviny, protitankové miny a množství munice. Zastoupení v něm měli jak sovětští, tak českoslovenští vojáci.

Velitelem desantu byl slovenský poručík Ján Ušiak a náčelníkem štábu kapitán Rudé armády Dajan Bajanovič Murzin. Jejich skupina představovala zárodek nejvýznamnější partyzánské organizace, jaká kdy operovala na území Protektorátu. Od září 1944 používala název 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky z Trocnova. Po vysazení se parašutisté zapojili do bojů na Slovensku a zde se k nim přidala řada místních lidí. Sovětské velení se však brzy rozhodlo o přesunu skupiny na Moravu, kde měla podnít rozvoj místního odboje. První neúspěšný pokus o průnik proběhl v noci z 21. na 22. září, ale po přestřelce s německými celníky se partyzáni museli stáhnout zpět na Slovensko. Během dalšího pokusu o překročení hranic došlo 25. září k rozsáhlé srážce mezi stovkou partyzánů a několika stovkami příslušníků SS, ochranné policie a Wehrmachtu. Pod stále sílícím tlakem však museli tentokrát partyzáni po dvouhodinovém boji ustoupit. Ušiak s Murzinem proto rozhodli oddíl rozdělit na několik menších částí a ty se měly pokusit o přechod hranic samostatně. První z nich uspěla 29. září mezi Malými a Velkými Karlovicemi. Partyzánů v čele s Murzinem bylo asi 60 a jejich útočištěm se stala lovecké chata na svahu hory Magurka. Druhá část oddílu pod Ušiakovým velením pronikla na Moravu počátkem října 1944.

( Pozdější druhý velitel partyzánského oddílu Jana Žižky z Trocnova, kapitán Rudé armády Dajan Bajonovič Murzin )

Celkem se na území protektorátu dostalo asi 130 – 140 osob. Ani v novém působišti však neměli partyzáni vyhráno a jejich hlavním problémem bylo opatřování dalších zbraní a zásobování potravinami. Rozhodující se stala podpora ze strany místního obyvatelstva, bez níž by Ušiakovi a Murzinovi muži nemohli v horách přežít. Mnozí vesničané s nasazením vlastního života poskytli partyzánům vše potřebné a rozdělili se s nimi i o tom málo, co sami měli. Jednalo se hlavně o obyvatele Horní, Prostřední a Dolní Bečvy, Čeladné i dalších obcí. Oddíl podporovalo také několik místních hajných, kteří dokonale znali terén a věděli, kde se odbojáři mohou ukrýt. To bylo velmi důležité, protože nacistický policejní aparát vyvíjel značné úsilí, aby tuto pro něj nebezpečnou organizaci zničil. Tak byla například 22. října 1944 přesunuta do prostoru mezi Rožnovem a Frenštátem pod Radhoštěm jedna rota 20. policejního pluku SS. Následovaly další posily v podobě 150 německých četníků přemístěných z různých stanic v Čechách a 30 četníků z Opavska. Každý z nich byl kromě pěchotních zbraní vyzbrojen dvěma ručními granáty. V prostoru východní Moravy operoval také oddíl ke zvláštnímu použití 1 ( ZbV – Kommando 1 ) pod velením SS – Obersturmbannführera Bruno Müllera. Jednalo se o speciální jednotku určenou k boji proti partyzánům, jejíž příslušníci měli značné zkušenosti ze svého předchozího působení na Ukrajině a ve Francii. V průběhu října 1944 se v Beskydech a Vsetínských vrších rozmístily i další jednotky tohoto typu ( ZbV – Kommando 9 a 24 ). Společně vytvořily tzv. Štáb pro potírání band se sídlem ve Zlíně. Na přelomu října a listopadu 1944 podnikly tyto oddíly sérii razií, která partyzány těžce zasáhla.

Nacistické údery proti partyzánskému oddílu Jana Žižky vyvrcholily 2. listopadu. Tehdy se měl Ušiakův štáb sejít v prostoru hory Čertův Mlýn s údajnými zástupci komunistického odboje z Moravské Ostravy. Celá akce však byla prostřednictvím konfidentů gestapa prozrazena a místo setkání obklíčily početné policejní síly. Během následující přestřelky utrpěl Ušiak průstřely obou rukou a Murzin dostal kulku do nohy. Zraněný velitel byl díky pomoci místních lidí dopraven do Čeladné, ale i zde Němci jeho úkryt vypátrali a obklíčili. V bezvýchodné situaci nakonec Ušiak zvolil dobrovolnou smrt vlastní pistolí. Krvácející Murzin nalezl útočiště v hájovně Jana Křenovského a po ošetření pobýval řadu dnů v improvizovaném lesním úkrytu, kam mu hajný společně s manželi Tkáčovými nosil jídlo. Aby zastrašil vesničany, nařídil K. H. Frank provádět veřejné popravy partyzánů a jejich pomocníků. K první exekuci došlo 5. listopadu. Zároveň začaly probíhat přípravy rozsáhlé kotlové operace s krycím názvem Tetřev. Konečné rozhodnutí o akci padlo 7. listopadu, kdy se Frank se svým štábem přesunul do Brna. V Beskydech totiž prakticky denně docházelo ke střetům mezi bezpečnostními silami a muži z oddílu Jana Žižky i z některých dalších skupin. Cílem plánované operace bylo obklíčit značnými silami celou oblast výskytu partyzánů a následně zničit jejich základny. Do akce měla být nasazena 540. divize Wehrmachtu pod velením generálporučíka Hanse Windecka, zatímco policejní jednotky řídil velitel 21. policejního pluku SS – Standartenführer Georg Attenberger. Akce se dále zúčastnili příslušníci zbraní SS a muži ze speciálních komand Ruhsam a Burger, stejně jako ZbV – Kommand 1, 9 a 24. Připojil se také velký počet příslušníků řídící úřadovny gestapa z Brna, jimž velel vládní rada Ernst Rennau. Celkem šlo o více než 13 000 mužů, což měl být podle předpokladů zcela dostačující počet k potření veškerých partyzánských aktivit.

( Skupinové foto německé protipartyzánské jednotky, pořízené před zahájením akce Tetřev )

Akce Tetřev byla zahájena 16. listopadu 1944. Generál Windeck ji se svým štábem řídil z Rožnova pod Radhoštěm, kde měl své velitelské stanoviště také SS – Obersturmbannführer Müller. Hlavním úkolem vojáků 540. divize bylo uzavřít v průběhu půldruhé hodiny brzy ráno obkličovací linii, která měřila celkem 52 kilometrů. Němci předpokládali, že se v uzavřeném prostoru nachází hlavní síly partyzánského oddílu Jana Žižky. Policisté z oddílů Ruhsam a Burger zřídili 12 kontrolních stanovišť na silnicích a prováděli kontrolu každého člověka, který se zde objevil. Příslušníci SS, protipartyzánských jednotek a gestapa potom pročesávali od východu na západ jednotlivá pásma celého obklíčeného prostoru. Na prohledávaném místě byl vyhlášen výjimečný stav se zákazem vycházení v době od 16. hodiny odpoledne až do 8:00. Místní obyvatelé nesměli po dobu trvání operace opustit svá bydliště ani dojíždět do zaměstnání. Dne 17. listopadu dorazil do Beskyd i Frank, který se ubytoval v hotelu Pantáta ve Frenštátě pod Radhoštěm. Akce však zatím probíhala neúspěšně, jelikož během prvního dne německé bezpečnostní síly na partyzány vůbec nenarazily. Teprve dopoledne 17. listopadu se pátrací skupina od 500. pěšího praporu střela s asi 15 partyzány pod velením kapitána Rudé armády Zachara Sirotina a nadporučíka Pankjeviče, kteří nalezli úkryt v domě Františka Tkáče na pasece Lhotská louka nedaleko Horní Bečvy. Následovala prudká přestřelka, během níž zahynulo pět partyzánů, a jeden byl zajat. Ostatním se podařilo uprchnout. Těžce zraněný kapitán Sirotin padl Němcům do rukou a ti jej přivázali za saně. Takto nebožáka vlekli až k hájence Plucnarka, kde byl sovětský důstojník dobit. Ale i němečtí vojáci měli nemalé ztráty. Padl velitel průzkumné skupiny poručík Johannes Geyrhofer a dalších pět mužů. Dům rodiny Tkáčových byl poté vyrabován a jako trest za podporu partyzánů vypálen. Střetnutí představovalo vůbec nejtvrdší boj v průběhu celé akce Tetřev.

V dalších dnech akce pokračovala, ale přinášela již jen hubené výsledky. K druhému boji došlo až 20. listopadu v lese Cípková nedaleko Prostřední Bečvy. Zde se v provizorním úkrytu schovávali čtyři místní spolupracovníci partyzánů, když je náhle Němci překvapili. František Haša se v obklíčení raději sám zastřelil a jeho dva kamarádi Čeněk Divín a Bedřich Kubiš byli zajati. Prchnout se tak podařilo pouze Alžbětě Divínové. Oba zatčené předalo gestapo německému Zvláštnímu soudu v Brně, který je odsoudil k smrti. Po převozu do pražské věznice Na Pankráci zde pak byli Divín s Kubišem popraveni sekyrou 13. března 1945. V blízkosti Prostřední Bečvy Němci téhož dne zastřelili ještě další dva partyzány. Brutalitu nacistického postupu nejlépe dokládá případ, který se odehrál 17. listopadu v Trojanovicích. Tehdy se zde chystala svatba. Dvě kamarádky nevěsty vyšly večer z domu plést věnečky z květin. Jelikož se tak stalo po 16. hodině odpolední, kdy už platil zákaz vycházení, přítomná hlídka německých vojáků obě dívky bez milosti zastřelila. Podobný případ se o dva dny později odehrál v Prostřední Bečvě, kde byl zastřelen jeden z místních obyvatel jen proto, že vyběhl kousek ze svého domu pro malého chlapce. Krutost německých policejních i vojenských jednotek však nemohla zakrýt skutečnost, že přes nasazené síly a vynaložené prostředky celá operace nic zásadního nepřinesla. Poslední den akce, 22. listopadu, nacisté zajali ještě jednoho zraněného partyzána a to bylo vše. Za očekáváním zůstala i razie v obci Zubří s krycím názvem Tetřívek. Velitelé nyní mohli začít bilancovat výsledky a všem bylo jasné, že o žádná závratná čísla nepůjde.

( K zastrašování civilních osob patřily i veřejné popravy partyzánů a jejich pomocníků )

Jako první zhodnotil akci Tetřev šéf štábu pro potírání band Müller, který posla 29. listopadu hlášení do Prahy. Vypočítal v něm, že celkem bylo zastřeleno osm partyzánů a čtyři byli zajati, z toho dva zranění. Dále došlo k zatčení 13 jejich podporovatelů, jedna nezúčastněná civilní osoba byla zastřelena a dvě zraněny. Na straně protipartyzánských sil zaznamenal osm mrtvých a tři zraněné vojáky v boji a jednoho zraněného následkem nehody. I když tato čísla byla neúplná a také civilistů zemřelo nebo bylo zraněno více, neúspěch byl víc než zřejmý. Müller z něj obviňoval 540. divizi a tvrdil, že vojáci celý prostor Beskyd uzavřeli pozdě a navíc špatně, takže partyzáni měli dostatek času z kotle uniknout. Generál Windeck si však obvinění nenechal a líbit a tvrdil, že spolupráce s policií byla v každém ohledu neradostná a nekamarádská. Policie se prý neslýchaně vyvyšovala, byla domýšlivá, přitom ale pohodlná a její vedení bylo málo rázné.

Přes vzájemné obviňování německých velitelů je však třeba říci, že skutečná příčina neúspěchu akce Tetřev spočívala v jiných faktorech. Šlo především o skutečnost, že partyzánský oddíl Jana Žižky těžce postihly údery německého bezpečnostního aparátu již během října a první poloviny listopadu, takže početnější skupiny partyzánů se v době konání akce v Beskydech vůbec nenacházely. Roztříštěné malé skupinky a jednotlivci mohli v těžko přístupném terénu snáze uniknout, protože obklíčený prostor byl příliš velký a ani 13 000 mužů nestačilo k jeho úplnému pokrytí. Nacisté napříště již velké akce tohoto druhu neprováděli, byly totiž velmi náročné jak co do počtu nasazených lidí a techniky, tak co do spotřeby pohonných hmot. Přednost dostaly preventivní údery a také zastrašování civilního obyvatelstva, které mělo být zvýšeným terorem odrazeno od spolupráce s partyzány. Přes veškeré represálie však oddíl Jana Žižky nezanikl. Dajan Bajanovič Murzin se po Ušiakově smrti stal jeho druhým velitelem a oddíl postupně mohutněl. Od ledna 1945 se označoval za brigádu a svou činností zaměstnával početné německé síly až do konce 2. světové války.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt