Douglas MacArthur, generál • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Generál Douglas MacArthur 26. 1. 1880 – 5. 4. 1964

Douglas MacArthur.jpg

MacArthur se narodil roku 1880 v Little Rocku v Arkansasu. Bojoval ve třech velkých válkách, 1. světové, 2. světové a korejské a kromě toho, že se ve 30. letech 20. století zasloužil o vybudování filipínské armády, sehrál unikátní klíčovou roli při proměně Japonska z militaristické diktatury v moderní demokratický stát v letech 1945 – 1951, kdy byl šéfem americké okupační správy. Významnou fázi MacArthurovi vojenské kariéry byla léta 1930 – 1935, kdy zastával funkci náčelníka generálního štábu armády Spojených států a to i přesto, že nebyl v kruzích Rooseveltovy administrativy příliš oblíbený vinnou nekonformity svých názorů a neochotou si je nechávat pro sebe. Zejména odmítal tehdy ve Spojených státech převažující pacifismus a izolacionismus.

Generál MacArthur byl zaangažován do 2. světové války v Tichomoří od prvních dnů prosince 1941 až do úplného konce v září 1945 a dalo by se s určitou nadsázkou říci, že i po něm, v době svého působení v okupovaném Japonsku.

V červenci 1941 byl MacArthur, který do té doby vlastně stál ve výslužbě a působil na Filipínách jako poradce vlády v hodnosti tamního polního maršála při budování filipínské armády, povolán do aktivní služby v Armádě Spojených států a byl jmenován velitelem amerických vojenských sil na Filipínách. V den japonského útoku na Pearl Harbor ( 7. prosince 1941 ) značně podcenil aktuálnost nebezpečí japonského napadení. Do března 1942 pak vedl statečný odpor proti postupujícím Japoncům, ale nakonec musely americko – filipínské síly ustoupit na poloostrov Bataan, kde se vzdaly. V březnu dostal MacArthur rozkaz od prezidenta, aby se přesunul do Austrálie, kde měl převzít funkci vrchního spojeneckého velitele Jihozápadní tichomořské oblasti.

MacArthurovy tehdejší pocity nejlépe vyjadřuje fakt, že v onom okamžiku uvažoval, že rezignuje a bude dál bojovat spolu se svými spolupracovníky v protijaponském odboji na Filipínách. Nakonec se podvolil a 11. března 1942 odletěl do Austrálie. Slíbil však tehdy, že se vrátí a Filipíny osvobodí. V nové funkci mu byly podřízeny australské vojenské síly a menší počty ostatního vojenského personálu z Nizozemské východní Indie a dalších zemí. Ve skutečnosti velel asi 25 000 vojákům a 250 zastaralým letadlům. Jeho opakované žádosti o posily nebyly vyslyšeny, protože americká vláda rozhodla dát přednost porážce Německa. Dokonce i australské a novozélandské vojenské síly byly přesunuty z větší části do severní Afriky.

První fáze MacArthurova působení v jeho velitelské funkci byla zaměřena k zajištění Austrálie před hrozící japonskou invazí. Bojové akce se v roce 1942 a počátkem roku 1943 soustředily na východní část Nové Guineje. Japonci se vylodili v zátoce Milne na severním břehu ostrova a pokusili se prorazit džunglí tzv. Kokodskou stezkou a dobýt hlavní město tehdejšího australského území Port Moresby. Australské síly v bitvách v zátoce Milne a na Kokodské stezce a americké na předmostích v Buně a Goně nakonec Japonce do ledna 1943 odrazily.

Vítězství MacArthurovi umožnila, aby zahájil svou vlastní protiofenzívu na severní pobřeží Nové Guineje. Byla charakteristická postupnými žabími skoky, vyloděními, jež byla vždy zabezpečena vzdušnou převahou jeho vlastního letectva. Tato celkem jednoduchá a přitom účinná strategie byla diktována podmínkami, v nichž musel pracovat, i když postupně vzrůstal počet amerických vojáků, které měl k dispozici, stále se mu přes opakované žádosti nedostávalo potřebné podpory válečného loďstva a letectva. V této fázi bojů MacArthurova vojska dobyla ostrov Nová Británie. Tak se podařilo prakticky izolovat japonskou hlavní základnu v oblasti, přístav Rabaul.

V polovině roku 1944, poté co v dubnu vylodění na ostrovech Hollandia a Aitape odřízla japonskou 18. armádu, se MacArthurovo tažení přiblížilo k Filipínám a Američané mohli tak připravit plán na jejich osvobození. Na Filipíny nejprve dorazila MacArthurova vojska, která se vylodila již 20. října 1944 na ostrově Leyte. Generál splnil svůj slib. Vrátil se, aby Filipíny osvobodil. Na hlavním filipínském ostrově Luzon se americká vojska z oblasti středního Tichomoří vylodila v lednu 1945. Hlavní město Manila, bylo prakticky srovnáno se zemí, než jej Američané dobyli. Bez ohledu na japonský odpor bylo souostroví od února do srpna 1945 postupně osvobozeno.

Ještě v době bojů na Filipínách zaútočil MacArthur na další důležité cíle, zejména pobřežní naftová pole na Borneu, jichž většinu dobyl do srpna. Posledním jeho bojovým posláním ve válce proti Japonsku bylo jmenování vrchním velitelem amerických pozemních sil připravujících útok na hlavní japonské ostrovy. Díky použití atomových bomb se však invaze už nekonala a tak jeho závěrečným aktem za 2. světové války bylo přijetí japonské kapitulace na palubě americké bitevní lodi USS Missouri v Tokijské zátoce dne 2. září 1945.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt