Budoucí stíhač se narodil v rodině notáře v Colonesti v roce 1912. Absolvoval vojenskou střední školu a roku 1931 se stal studentem pěchotní důstojnické školy v Sibiu. Po slavnostním vyřazení sloužil u 3. praporu horské pěchoty. Přestože se u tohoto elitního útvaru velmi osvědčil, stále více ho lákalo letectvo. Podal si tedy přihlášku jako letecký pozorovatel. Začátkem 40. let pak absolvoval i pilotní výcvik.

Po jeho absolvování se stal příslušníkem 7. stíhací skupiny, která se v roce 1942, vyzbrojená německými Messerschmitty Bf 109E, přesunula na východní frontu ke Stalingradu. Po sovětském protiútoku ( operace Uran ) se sovětské tanky mj. přiblížily i k letišti 7. rumunské stíhací skupiny. Serbanescu využil zkušeností ze svého působení u pěchoty a i přes nedostatek zbraní a munice zorganizoval obranu a následnou evakuaci. I díky jeho nápadu podložit ocasy stíhaček barely a využít jejich kanóny a kulomety nezvykle pro přímou střelbu v pozemním boji Rumuni útok přestáli. Poté je čekal odpočinek v týlu.

Začátkem roku 1943 se skupina vrátila do boje a Serbanescu, již v hodnosti kapitána, jenž měl na kontě 6 vzdušných vítězství, se stal velitelem 57. stíhací perutě vyzbrojené novými Messerschmitty Bf 109G. Mezi červnem a srpnem téhož roku sestřelil dalších 28 sovětských letadel, za což byl vyznamenán Řádem Michala Chrabrého. Další sestřely vedly v únoru 1944 k jeho jmenování velitelem 9. stíhací skupiny rumunského letectva, jež se záhy přesunula do Rumunska, které měla bránit před americkými nálety. V létě Serbanescu sestřelil jednu Létající pevnost B – 17 a dva stíhací Mustangy P – 51. Jeho celkové skóre se zastavilo na 47 jistých vítězstvích ( dalších 8 pravděpodobných ). Naposledy vzlétl 18. srpna 1944 a se svými piloty zaútočil na skupinu amerických Mustangů a Lightingů. Zřejmě porucha vysílačky mu znemožnila slyšet varování před americkým stíhačem, který se mu dostal do zad. Rumunské eso Alexandru Serbanescu našel v zasaženém letounu smrt jen pět dnů předtím, než Rumunsko přešlo na stranu Spojenců.