Szálasi se narodil v roce 1897 v Košicích. Po absolvování základní školy pokračoval v otcových stopách, který byl za 1. světové války Rakousko – Uherským důstojníkem, a tak ve velmi mladém věku vstoupil do armády. Působil na vojenské akademii v Köszegu a vojenské vzdělání ukončil v roce 1915 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídni Novém městě v hodnosti poručíka. Později se stal důstojníkem a zúčastnil se bojů, jež v roce 1918 nakonec vedly k rozpadu monarchie a následným politickým zmatkům a vznikům několika republik, včetně Maďarské demokratické republiky, či Maďarská republiky rad, tedy komunistického státu, který však existoval pouze v období březen – srpen 1919. Po krátké občanské válce a následném stažení rumunských okupačních vojsk, se z Maďarska, okleštěného o rozsáhlá území, stalo opět království.

V roce 1925 nastoupil Szálasi službu v maďarském generálním štábu kde do roku 1933 dosáhl hodnosti majora. Stále více se však začal zajímat o politiku. Byl fanatickým pravicovým nacionalistou, zastáncem Hungarismu, tedy člověkem, jenž požadoval rozšíření Maďarska na hranice před vznikem Trianonské smlouvy, která v roce 1920 připravila zemi o značnou rozlohu předválečného Velkého Maďarska. Szálasi odešel v roce 1935 z armády, aby se věnoval politice a následně založil stranu Národní vůle. Ta však byla vládou zakázána pro její příliš radikální postoje a názory. V roce 1937 pak Szálasi založil další politickou stranu – Maďarskou národní sociální stranu, jež však byla opět zakázána.

V roce 1938, po anšlusu Rakouska, došlo k další radikalizaci Szálasiho přívrženců a následkem toho byl jejich vůdce zatčen a uvězněn. I ve vězení si však udržel svou politickou moc a jeho podpora ještě více stoupla. Dokonce byl jmenován vůdcem národně socialistické strany Šípových křížů. V roce 1940 byl Szálasi propuštěn díky amnestii a tak se vrátil do činné politiky. Po vypuknutí 2. světové války byl však opět donucen k rozpuštění strany a musel dokonce vyvíjet politickou činnost v utajení. Poté však získal podporu nacistického Německa.

Po německé okupaci Maďarska, 17. března 1944 se předsedou vlády stal Döme Sztójay. Ten byl však v srpnu sesazen. Strana Šípových křížů, byla legalizována, což vedlo Szálasiho k jejímu rozšíření. Admirál Horthy se již tehdy zabýval myšlenkami na vystoupení z války. Němci to však předpokládali ( už kvůli událostem v Bulharsku a Rumunsku ). Následně došlo k únosu admirálova syna. Výhružkami jeho popravou, donutili Horthyho abdikovat ve prospěch Ferencze Szálasiho. Po Horthyho abdikaci byl Szálasi Němci jmenován předsedou vlády a hlavou státu. 4. listopadu 1944 složil přísahu jako vůdce národa a následně sestavil vládu 16 ministrů.

Szálasi podporoval deportace maďarských židů, které byly za jeho předchůdce, admirála Horthyho pozastaveny. Za jeho působení byly rovněž zahájeny transporty maďarského hmotného majetku do Německa. To znamenalo faktickou demontáž a následný odvoz průmyslových podniků a surovin, železničních vozů a lokomotiv, jakož i dobytka atd. Vzhledem k neúprosnému postupu Rudé armády zmobilizoval poslední zálohy složené z velmi mladých, či naopak starých ročníků, které měly bránit Maďarsko před Sověty. V té době se však již chýlila ke konci Szálasiho vláda. 19. listopadu 1944, tedy v den, kdy Rudá armáda zahájila obkličování Budapešti, se maďarský vůdce nacházel ve městě, ale podařilo se mu včas uprchnout, nejdříve do Sombathely. Na jaře 1945 se nacházel ve Vídni, ale opět unikl a nakonec se dostal do bavorského Mnichova.

Ferencz Szálasi byl zajat americkými vojáky dne 6. května 1945 v Mattsee. Do Maďarska byl vydán v říjnu 1945. Zde s ním bylo v únoru 1946 zahájeno soudní řízení, které skončilo jeho obžalobou za vlastizradu a válečné zločiny a nakonec popravou. Szálasi byl oběšen 12. března 1946 v Budapešti a byl pohřben na neznámém místě.