Viceadmirál Takidžiró Óniši • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Viceadmirál Takidžiró Óniši 2. 6. 1891 – 16. 8. 1945

Viceadmirál Óniši se narodil roku 1891 v Ašidě, prefektura Hyogo. Jeho tragický příběh vyvolává určité rozpaky, neboť se v něm odrážejí jednak rozdíly mezi Východem a Západem v chápání určitých mravních kategorií souvisejících se vztahy jednotlivce a státu, jednak mimořádně složité situace, v nichž se lidé žijící ve 20. století obecně ocitali většinou ne vlastní vinou.

Čtyřiapadesátiletý Óniši spáchal rituální sebevraždu seppuku ve svém domě 16. srpna 1945 po bezpodmínečné kapitulaci Japonska. V dopise na rozloučenou se omluvil asi 4 000 pilotům, které poslal na smrt jako kamikadze a vyzval všechny mladé Japonce, kteří přežili válku, aby věnovali své síly k přestavbě Japonska a budování míru mezi národy. Svou sebevraždu označil za pokání věnované sebevražedným pilotům a jejich rodinám. Aby si svůj odchod z tohoto světa co nejvíce ztížil, nepoužil, jak bývá při tomto rituálu zvykem, pomoc sekundanta, který mu měl po zabodnutí meče setnout hlavu. Na rány, které si způsobil, pak umíral po dobu 15 hodin. Meč, jímž Óniši seppuku provedl, je uložen v Muzeu Jošukan u Svatyně Jasukuni v Tokiu.

Takidžiró Óniši nastoupil službu v Císařském japonském námořnictvu v roce 1912 a zúčastnil se od samého začátku rozvoje Císařské japonské námořní letecké služby. Studoval vývoj letadel a jejich použití za 1. světové války při svých návštěvách Velké Británie a Francie. Studoval také psychologii, zejména vzhledem k reakcím vojákům v kritických situacích. Napsal knihu Válečná etika Císařského loďstva, vydanou roku 1938. V roce 1939 byl jako kontraadmirál náčelníkem štábu Císařské japonské námořní 11. letecké flotily. Přestože se osobně stavěl proti rozpoutání války se Spojenými státy jakožto nepřítelem, jehož zdroje mohou Japonsko donutit k bezpodmínečné kapitulaci, sehrála jeho 11. letecká flotila rozhodnou úlohu při operacích po napadení Pearl Harboru, zejména při útocích na americké základny na Filipínách a Tchaj – wanu. Koncem roku 1944 se stal velitelem 1. letecké flotily na severních Filipínách.

Óniši se nejprve stavěl proti návrhům uplatnění taktiky sebevražedných leteckých útoků, ale po ztrátě Marianských ostrovů a na základě rozkazů zničit americkou flotilu letadlových lodí před operací Šo změnil svůj názor a vydal rozkaz k sebevražedným útokům. Odůvodnil to skutečností, že je to jediný způsob, jak lze i při oslabení válečného loďstva zvýšit jeho účinnost na maximum. V květnu 1945 byl odvolán do Tokia a stal se náměstkem náčelníka generálního štábu Císařského japonského válečného loďstva. Do dějin 2. světové války vstoupil Óniši jako otec kamikadze. Trest, k němuž se pak za toto rozhodnutí odsoudil, byl určitě vyšší a bolestnější, než jaký by mu hrozil, kdyby konec války přežil a stanul před soudem, možná za válečné zločiny.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt