Guniči Mikawa se narodil roku 1888 v prefektuře Hirošima. Z dlouhého života ( 92 let ), jejž osud Mikawovi přál, věnoval 35 let službě v Císařském japonském válečném loďstvu. Sloužil na moři jako velitel různých druhů válečných lodí a jejich seskupení i na pevnině ve štábních a diplomatických funkcích. Za 2. světové války byl při všech důležitých námořních střetnutích – od napadení Pearl Harboru přes nájezd do Indického oceánu, bitvu u Midway a ostrova Savo až po další námořní bitvu u Guadalcanalu. Po sérii úspěšných akcí se dostavily neúspěchy, jakými byly bitva v Bismarckově moři a ztráta Šalamounových ostrovů a dále boje u Filipín, zejména neúspěch v bitvě v zálivu u ostrova Leyte.

Za největší úspěch viceadmirála Mikawy bývá pokládán výsledek námořní bitvy u ostrova Savo, z 8. – 9. srpna 1942. K této bitvě, při níž se japonské loďstvo utkalo s kombinovanými americko – australskými silami v Novogeorgijském průlivu, došlo počátkem několikaměsíčních bojů o Guadalcanal na Šalamounových ostrovech.

Její začátek byl na americké straně charakterizován rozhodnutím viceadmirála Fletchera stáhnout od Guadalcanalu svoji flotilu. Na druhé straně viceadmirál Mikawa v Rabaulu na základě pokynů z Tokia přikázal flotile, aby učinila ze znovudobytí Guadalcanalu svůj bezprostřední cíl. Po odplutí Fletcherovy flotily zamířil k Novogeorgijskému průlivu, úzkému pruhu moře táhnoucímu se 480 kilometrů severozápadně od Guadalcanalu k ostrovu Bougainville, aby zničil dopravní lodě přivážející zásoby námořní pěchotě na Hendersonově letišti. Stažení Fletcherova loďstva, jež ponechalo námořní pěchotu na Guadalcanalu bez ochrany, rozčílilo admirála Richmonda Turnera. Vydal okamžitě rozkaz kontraadmirálu Siru Victoru Crutchleyovi, veliteli australské námořní flotily, aby zablokoval západní přístupy k průlivu, zatímco kontraadmirál Scott měl zablokovat přístupy z východu.

Japonci však na australskou flotilu zaútočili v úzkém průlivu mezi Guadalcanalem a ostrovem Savo. Výsledkem bylo potopení amerických křižníků USS Anton a USS Quincy a australského křižníku Camberra. Palba USS Vincennes sice zasáhla japonský křižník Kinuga – sa, ale Vincennes brzy následoval další lodě na dno. Zahynulo celkem 1 270 mužů a zachráněno bylo 700 zraněných. Viceadmirál Mikawa zaznamenal u ostrova Savo nesporné vítězství. Přesto podle názorů některých z jeho nadřízených mohlo být mnohem přesvědčivější, kdyby místo odpoutání zvolil pronásledování poraženého nepřítele.

Mikawa byl i nadále zapojen do bojů o Guadalcanal. Velel 12. – 14. listopadu 1942 křižníkové flotile, která bombardovala Hendersonovo letiště během námořní bitvy u ostrova. Mnohokrát řídil plavbu tzv. Tokijského expresu, kterým sem dodával japonské posily a materiál. Neúspěchy se však hromadily a Mikawa nakonec musel přijmout odpovědnost za ztrátu Šalamounových ostrovů. Po určité době služby v námořním generálním štábu v Japonsku se vrátil k velení na Filipínách. Nejdříve velel 2. jižní expediční flotile a poté Jihozápadní oblastní a 13. letecké flotile. Po bitvě u Leyte v říjnu 1944 byl odvelen do Japonska a v květnu 1945 odešel z aktivní služby.