Ozawa se narodil roku 1886 v okrese Koju, prefektura Mijazaki, podřízení mu přezdívali Onigawara ( šereda ). Na Japonce to byl mimořádně vysoký muž – měřil 2 metry a byl pokládán za jednoho ze tří nejošklivějších admirálů válečného námořnictva. Nijak mu to ale nebránilo, aby si získal reputaci odvážného velitele a soucitného nadřízeného. Mnozí historici usuzují, že byl spolu s Jamamotem jedním z nejschopnějších velitelů japonského válečného loďstva a to i přesto, že okolnosti, za kterých velel v těžkých bitvách, mu zabránily dosáhnout výrazných úspěchů.

Ozawa, který v japonském námořnictvu sloužil od roku 1909, byl původně specialistou na torpédoborce a užití torpéd obecně. Později se stal prvním vysoce postaveným námořním důstojníkem, který navrhoval, aby byly japonské letadlové lodě spojeny do letecké flotily a mohly provádět výcvik i bojové akce společně. V meziválečném období zastával většinou štábní funkce. V roce 1940 dosáhl hodnosti viceadmirála. Po útoku na Pearl Harbor byl pověřen funkcí vrchního velitele Jižní expediční flotily v Jihočínském moři a zajišťoval námořní podporu japonské invazi do Malajska. Počátkem roku 1942 byl zapojen do invaze na Jávu a Sumatru. V listopadu 1942 nahradil Čuiči Naguma ve funkci velitele japonských letadlových lodí. Projevil se jako agresivní a zručný velitel, ale v bitvě ve Filipínském moři byl překonán početní i technickou převahou Válečného námořnictva Spojených států. Po této bitvě Ozawa předložil svou rezignaci, která však nebyla přijata.

Zbytky jeho flotily byly nasazeny v bitvě v zálivu ostrova Leyte. Ozawa, přestože byl služebně nejstarším účastníkem bitvy, nebyl pověřen vrchním velením, jelikož záměrem japonského vrchního velitelství bylo v podstatě obětovat Ozawovy síly jako návnadu, což mělo umožnit střední skupině admirála Takeo Kurity napadnout invazní síly na pláži ostrova Leyte. Ozawa sehrál svou úlohu na profesionální úrovni až do konce, kdy jeho letadlové lodě přišly téměř o všechna letadla i s posádkami. Jak známo, Kurita, který díky Ozawovi San Bernardinem proplul bez odporu, poté co zjistil, že je v zálivu ostrova Leyte sám, kvapně ustoupil.

Po této bitvě byl Ozawa přeložen do generálního štábu a 29. května 1945 se stal posledním vrchním velitelem Císařského japonského válečného námořnictva za 2. světové války. Skutečnost, že v tomto okamžiku odmítl povýšení na úplného admirála, potvrzuje jeho povahu čestného muže. Zůstal až do definitivního rozpuštění Císařského japonského válečného námořnictva viceadmirálem.