Togo se narodil v roce 1882 v Hioki. Před válkou působil v diplomatických službách jako velvyslanec v nacistickém Německu ( v letech 1937 – 1938 ). Togo byl poté dvakrát ministrem zahraničních věcí. Od 18. října do prosince 1941 a od dubna do srpna 1945. Byl přesvědčeným odpůrcem militaristů a války, a když působil jako ministr zahraničí v Tódžóvě vládě, všemožně se při svých jednáních s Američany snažil válce zabránit. Proti silnému vlivu vojenských špiček byl však bezmocný a ve skutečnosti jim posloužil k zastření příprav Tokia na útok na Pearl Harbor. V souladu s tímto výkladem své činnosti byl postaven před soud a obviněn z válečných zločinů, třebaže v jeho případě se dá o militantnosti a vině pochybovat. Krátce po vyhlášení války z vlády odstoupil.

Za války žil Togo v ústraní až do doby, kdy ho Suzuki v dubnu 1945 jmenoval ministrem zahraničí. Funkci přijal teprve potom, když se mu dostalo ujištění, že jeho jediným úkolem bude usilovat o mír. V tomto úsilí mu tvrdošíjně bránili zatvrzelí militaristé, kteří byli stále ještě u moci ( po celé léto byl Togo v nebezpečí života ).  Nechtěl vyjednávat prostřednictvím Sovětského svazu a tato jeho nedůvěra byla oprávněná. Podporoval vydání Postupimské dohody v Japonsku, aby tak dokázal, že ji Japonsko bere vážně a byl příznivě nakloněn jejímu okamžitému přijetí pod podmínkou, že bude garantováno postavení císaře. Po dojednání kapitulace na svou funkci ve vládě v srpnu 1945 rezignoval. Byl to vynikající intelektuál neobyčejně odměřeného, nezávislého a tvrdého ducha. Šigenori Togo zemřel v Tokiu v roce 1950.