Generál Hitoši Imamura se narodil roku 1886 v Sendai, prefektura Mijagi. Prošel do začátku 2. světové války více než třiceti lety vojenské služby v Císařské japonské armádě, absolvoval její vysoká učiliště a byl vojenským Atašé v Anglii a Britské Indii. Později zastával velitelské funkce v japonských jednotkách v Číně. Těsně před vypuknutím 2. světové války byl zástupcem generálního inspektora pro vojenský výcvik, což představovalo v japonské armádě jednu z nejvýznamnějších funkcí.

V listopadu 1941 byl Imamura jmenován velitelem 16. armády a jeho posláním bylo řídit tuto armádu při invazi do Nizozemské východní Indie ( dnes Indonésie ). Během invaze, když se flotila blížila k ostrovu Jáva, byla jeho transportní loď Ryujo – maru patrně omylem torpédována a potopena japonskou ponorkou během bitvy v Sundském průlivu. Imamura byl donucen ke břehu doplavat.

Po dobytí Indonésie převzal koncem roku 1942 velení 8. oblastní armády. Byly mu podřízeny 17. armáda během tažení na Šalamounových ostrovech a 18. armáda při tažení na Nové Guineji. Jeho velitelství sídlilo v Rabaulu na Nové Británii v Bismarckově souostroví. Imamura – na rozdíl od většiny japonských vyšších velitelů zaujímal nezvykle mírný postoj k místnímu obyvatelstvu. To vedlo k jeho častým konfliktům s nadřízenými jak v Jižní armádě, tak v Císařském generálním štábu. Přesto byl roku 1943 povýšen na úplného generála.

V září 1945 se Imamura společně s námořním velitelem v Rabaulu, viceadmirálem Jiniči Kusakou, vzdal jménem japonské armády na Nové Guineji a na jihotichomořských ostrovech australské armádě reprezentující Spojence. Po válce byl v květnu 1947 odsouzen na deset let vězení za svou zodpovědnost za jednotky pod jeho velením, které spáchaly brutální zvěrstva a další těžké zločiny. Z vězení byl propuštěn už roku 1954. Generál Hitoši Imamura zemřel v roce 1968 v Tokiu.