Narodil se jako syn kováře a učitelky v severoitalském městě Dovia roku 1883. Jako vzpurné a neukázněné dítě byl vyloučen ze dvou škol, své spolužáky často napadal, některé dokonce ve rvačkách poranil kapesním nožem.  Nakonec však přece studia dokončil a stal se učitelem v Gualtieri, malé vísce blízko rodného města. Za čtyři měsíce však učitelské místo ztratil vzhledem k četným sexuálním skandálům.

Do svých 26 let byl budoucí „duce“ celkem šestkrát uvězněn pro násilí, rvačky a výtržnosti. Za 1. světové války narukoval na frontu, kde byl zraněn výbuchem šrapnelu. Po válce byl jedním ze zakládajících členů fašistické strany bojující proti socialismu. Po volebním vítězství v roce 1922 donutili fašisté krále Viktora Emanuela III. jmenovat Mussoliniho ministerským předsedou. Ve svých 39 letech se tak stal nejmladším italským premiérem v dějinách. Roku 1902 se stal čtrnáctým členem socialistické strany. Od roku 1912 byl pak redaktorem a od roku 1914 ředitel stranického listu Avanti ( Vpřed ). Roku 1914 byl ze strany vyloučen. V roce 1919 založil militantní organizaci Fasci di Combattimento ( Bojové svazky ), která byla roku 1921 přeměněna v nacionální fašistickou stranu. Po pochodu na Řím roku 1922 se stal předsedou koaliční vlády. Opozice opatrně mlčela a poskytla tím Mussolinimu, za shovívavosti krále a neutrality církve, moc k nastolení otevřené diktatury. Pozadí vládní krize, jež vedla k posílení Mussoliniho pozice, tvořilo zavraždění Matteottiho, k němuž došlo 10. července 1924 akcí fašistického přepadového komanda. Matteotti protestoval proti změně volebního zákona z července 1923, která měla zvýhodnit fašistické kandidáty v dubnových volbách roku 1924.

Odmítal též atmosféru násilí, jež se vytvořila v období předvolebního boje. Vražda vedla k odchodu liberálů a socialistů z parlamentu. Žádali sice zrušení fašistických milicí, avšak nedokázali mobilizovat obyvatelstvo k odporu proti Mussolinimu. Strach ze socialistické revoluce převládl a Mussolini si mohl po několika týdnech krize upevnit své mocenské pozice. Po svém projevu v lednu 1925 nechal odsouhlasit několik zákonů a dekretů, jež mu dovolovaly omezit činnost stran, zrušit svobodu tisku a omezit autonomii správy. Antifašistické organizace byly zakázány, opozice pozatýkána. V Itálii zavládla fašistická diktatura. Po roce 1925 pak zavedl autoritativní režim. Roku 1935 prosadil útok na Etiopii a roku 1936 pomáhaly italské jednotky Frankovým oddílům v Občanské válce ve Španělsku. Byl také iniciátor agresivní zahraniční politiky, která vedla k útoku na Albánii roku 1939, na Francii roku 1940 a později proti SSSR a jeho spojencům. Pod Mussoliniho vedením se italská ekonomika stabilizovala, nezaměstnanost klesala a země prosperovala. V roce 1943 byl svržen a zatčen, ale poté osvobozen německým oddílem. Na severu Itálie poté vytvořil na popud Hitlera tzv. Italskou socialistickou republiku s centrem v Saló. V roce 1945 byl při útěku zadržen a popraven partyzány. Za zmínku také stojí, že Mussolini se po celý život vyznačoval chorobnou pověrčivostí. Měl smrtelný strach z hrbáčů, tělesně postižených lidí, také ovšem z otevřených deštníků. Vlastnoručně si namaloval čtyřlístek pro štěstí na kapotu svého červeného Alfa-Romeo a nikdy nešel ani na krok bez sošky svatého Antoníčka v kapse. Téměř omdléval při vůni kadidla nebo pachu éteru, a přestože se sám v životě zúčastnil mnohých rvaček, při pohledu na mrtvolu mu bylo vždycky na zvracení. Velmi zřídka se koupal a málokdy si měnil spodní prádlo. Dokonce se jednou na recepci u španělské královny dostavil neoholený s dvoudenním strništěm. Dnes takto zarostlí chodí i mnozí ministři, v té době to však znamenalo neodpustitelný prohřešek.

V roce 1909 se Mussolini zamiloval do jisté Augusty Guidiové, která byla dcerou milenky jeho otce. S touto dámou měl dokonce vážné úmysly, uvažoval o sňatku, Augusta však jeho “zaměstnání” politického agitátora nepovažovala za dostatečně stabilní a volila raději partnera se stálým příjmem – vzala si totiž za muže jednoho hrobníka. Mussolini pak svou lásku převedl na její mladší sestru Ráchel. Pod pohrůžkou ostře nabitou pistolí si pak na této dámě vynutil první soulož a příslib manželství. Ráchel neměla zejména zpočátku s Benitem lehký život. Společně s prvním dítětem žili v malém vlhkém bytě a třeli bídu s nouzí. Později, když přišli fašisté v Itálii k moci, nastaly přece jenom pro mladou rodinu trochu lepší časy. Ráchel poté porodila dalších pět dětí.

Mussolini měl mimo jiné také milenky, mezi nejvýznačnější Mussoliniho milenky patří Ida Dalserová, která mu porodila mentálně narušeného syna Benita Albina a sama posléze skončila v blázinci. Vášnivou láskou plál k šéfredaktorce fašistického listu Gerarchia Margaritě Sarfatti a francouzské herečce Magdě Coraboeufové. Nejslavnější oficiální milenkou však byla Clara Petacciová. Když se s ní Mussolini ve svých 54 letech seznámil, bylo jí 24 let, byla ženou italského leteckého důstojníka, se kterým se později rozvedla. Byla to právě Clara, která byla společně s Mussolinim zastřelena italskými partyzány na útěku u jezera Como, když se pokoušeli prchnout v německé uniformě do Švýcarska. Bylo to dva dny před Hitlerovou sebevraždou, 28. dubna 1945. Jejich mrtvoly byly vystaveny na milánském náměstí Piazza Loretto – jako výstraha všem fašistům a zřetelný projev rozchodu Itálie s její fašistickou minulostí.