Paul Reynaud se narodil v roce 1878 v Barcelonnette. Do 16. června 1940 působil jako francouzský premiér, ministr zahraničí a ministr války. Ve své funkci vystřídal 21. března 1940 Edouarda Daladiera. Hned na počátku svého funkčního období se setkal s Winstonem Churchillem a 28. března vydal prohlášení, v němž se Francie a Velká Británie zavázaly, že neuzavřou s Německem separátní mírovou smlouvu. Po zahájení německého útoku a rychlém překročení řeky Másy začalo naprosté zhroucení francouzské armády pod velením generála Maurice Gamelina.

Čtyři dny po německém průlomu u Sedanu, 19. května 1940, zreorganizoval Reynaud vládu a ve vrchním velení nahradil Gamelina letitým generálem Weygandem a maršála Pétaina jmenoval vicepremiérem. Toto rozhodnutí se v budoucnu neukázalo příliš šťastným, protože Weygand i Pétain chtěli kapitulovat. Reynaud však hodlal v boji pokračovat a žádal Brity, aby ho zprostili závazku, že neuzavře separátní mír. O dva dny později navrhl přemístění vlády, velitelství letectva a námořnictva do severní Afriky, avšak v tomto směru nebyly podniknuty žádné kroky. Dne 16. června Reynaud na svůj úřad rezignoval a jeho nástupcem se stal maršál Pétain.

6. září 1940 vichystická vláda Reynauda zatkla. Počátkem roku 1942 se stal jedním z obžalovaných při soudním přelíčení v Riomi, při němž vichystická vláda soudila bývalé vládní činitele za jejich údajné selhání a nedbalost v boji proti Němcům. V letech 1940 – 1942 byl vládou internován ve Vichy. Roku 1943 byl Reynaud deportován do Německa, kde byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Koncem války byl propuštěn. Paul Reynaud zemřel v roce 1966 v Neuilly – sur – Seine.