Generál Giraud se narodil roku 1879 v Paříži. V mládí sloužil v Maroku. Za 1. světové války byl zajat Němci. V meziválečných letech působil znovu v Maroku, kde se zúčastnil dlouhotrvajících bojů proti tamnímu odporu proti evropské kolonizaci. Na začátku 2. světové války vele VII. francouzské armádě, která měla v květnu 1940 bránit Belgii. Dne 18. května byl však zajat. Ze zajatí v dubnu 1942 uprchl a ve Francii navázal kontakt se západními Spojenci. Američané se pokusili Girauda postavit do čela francouzského odbojového hnutí jako svého exponenta, který by vyřadil ze hry generála de Gaulla, s nímž dlouho nedokázali najít společnou řeč.

V listopadu 1942 tedy Giraud odjel z Francie do Alžírska, kde mu po smrti admirála Darlana západní Spojenci předali 26. 12. 1942 funkci velitele francouzské vojenské a civilní správy v Africe. Během roku 1943 byl generál Henry Giraud vrchním velitelem těch francouzských ozbrojených sil, které bojovaly proti Německu a Itálii. Byl to rok, který začal operací Torch a během kterého byla vojska Osy v Africe definitivně poražena. Následovalo spojenecké vylodění na Sicílii a na italské pevnině, svržení Mussoliniho a kapitulace Itálie. Koncem roku pak proběhla invaze na Korsiku. To vše se událo za rostoucí podpory Francouzů.

Svou funkci Giraud de facto získal od západních Spojenců, kteří v něm pod Rooseveltovým tlakem viděli nadějného představitele francouzské armády a jeho udržením v pozici hlavního partnera podmiňovali určitou dobu pomoc Svobodným Francouzům, kteří se bez ní neobešli. Vývoj v rámci odbojového hnutí ve Francii i v zámoří však brzy ukázal, že de Gaulle má mnohem rozsáhlejší podporu, než jakou mu hlavně Američané přiznávali. Po svém odchodu z funkce spolupředsedy Výboru národního osvobození koncem roku 1943 se Giraud rychle sám přesvědčil o tom, že jeho představy o popularitě kterou má u amerických spojenců, byly rovněž iluzorní. Generál Henry Honoré Giraud zemřel pouhé čtyři roky po skončení 2. světové války, roku 1949 v Dijonu.